Dětská láska | Stein27

•Call me maybe

Seděli jsme s Petrem v restauraci a jedli pizzu. Petr se na mě z protější strany stolu usmíval. Jedli jsme pravou rukou a tou druhou se drželi za ruce. "Je to výborný, že?" Řekl s plnou pusou. Já se na něj podívala a usmála se. Miluju ho strašně moc. "Ano, musíme tady ještě někdy zajít." Odpověděla jsem. "Jsi v pořádku, přijdeš mi nějaká mimo." Zeptal se mě Petr. "Jenom jsem unavená." Řekla jsem a pokračovala v jezení pizzy. Petrův úsměv trochu klesl. Chvíli se na mě ještě díval a potom sám pokračoval v jezení. Zaposlouchala jsem se do písničky, která hrála. Byla to písnička "Call me maybe" což byl náš oblíbený party hit. Po chvíli koukání do blba se mi obraz zamlžil a moje mysl se utopila v jedné vzpomínce.

Doufám, že na té párty bude zase Petr, minule jsme se spolu strašně nasmály, je mi hrozně sympatický.
Po cestě jsem šla malou zkratkou kolem jezera. Aniž bych to čekala, kolem mě projel někdo na skateboardu. Vytrhlo mě to z myšlenek. Proč musí všichni jezdit jak kokoti!? Ten člověk se na mě otočil a já zahlédla Petrův obličej. Zastavil se a rozjel se zpátky ke mně. "Jee čau! Taky jdeš na Katrin party?" Zeptal se mě. "Jojo!" Řekla jsem a začala se smát, protože ještě před chvíli jsem si říkala co to tady projíždí za kokota. "Co je na mě vtipného?" Zeptal se Petr zmateně. "Ale nic." Řekla jsem. "Chceš naskočit?" Zeptal se Petr a podíval se na svůj skateboard. "Ses posral?! Není už jednodušší skočit do toho jezera a utopit se?" Řekla jsem. "Ty vole neboj, naskoč!" Odsekl a na tváři se mu objevil okouzlující úsměv. Na ten už jsem nemohla říct ne, tak jsem si stoupla za Petra a obmotala si ruce kolem jeho pasu. Cítila jsem jeho vůni, která mě zalechtala v nose.
S Petrem jsme si už několikrát povídali na Katriných parties. Dost jsme si padli do oka. Máme stejný humor, názory a vždycky víme o čem si povídat. Petr je navíc velmi pohledný, takže by mi vůbec nevadilo s ním být.
Dojeli jsme na party kolem devíti večer. Většina lidí co známe, právě udělali maturitu, takže si začali naplno užívat a nás vždycky pozvou, jelikož já a on jsme jenom o rok starší. Já a Petr jsme nechodili do stejné třídy, ale do stejné školy. Katrin ho zná, upřímně Katrin zná úplně všechny. Je strašný extrovert a taky dost hezká, takže když s někým promluví, tak lidi většinou neodmítnou a baví se s ní nazpět.
Petr zastavil před Katrin domem, z oken šli barevné blikající světýlka. "Tak pojď." Řekl Petr a oba jsme seskočili ze skateboardu, zval si ho do ruky a šli jsme zaklepat na dveře. Po chvíli jsme slyšeli odemykání dveří a následné Katrin hlasité a objímací uvítání.
Vešli jsme dovnitř a hlasitá hudba nás úplně pohltila. "Tak co si dáte, máme pár litrů krabicového vína a Božkov." Zeptala se Katrin a ukázala na stůl, kde leželo nejméně pět krabicových vín a dvě flašky rumu od značky Božkov. "Dva panáky pro mě a slečnu!" Zařval Petr, aby ho Katrin přes tu hudbu vůbec slyšela. "Máte to mít!" Zařvala nazpátek a už běžela ke stolu nám nalít rum do použitých panáků, protože tolik jich zas nemá. "Děkuji moc!" Řekla jsem Petrovi a otočila se na něj s úsměvem. Petr se na mě taky otočil a usmál se, ale než stihl cokoliv říct, přišel jeho kamarád, začali si povídat a smát se. Šla jsem za Katrin, která se zrovna otočila a držela v každé ruce jeden panák rumu. "Tady!" Řekla s úsměvem a vrazila mi je do ruky. "Díky moc!" Řekla jsem a šla za Petrem, který už si s nikým nepovídal, ale stál uprostřed místnosti, s jednou rukou v kapse a s druhou držící telefon. Když jsem k němu natáhla ruku s panákem, zvedl hlavu a poděkoval mi.
Někdo si povídal a někdo pil. Až se nás tady víc opije, což bude za takových dvacet minut, tak už lidi budou zpívat, tančit, křičet, nahlas se smát nebo souložit někde vedle. Já s Petrem jsem si sedli do rohu a podívali si, v průběhu nám Katrin nosila panáky a pár lidí se k nám na chvíli připojilo, ale zase odešlo. Při takovém šestém panáků, už jsme se s Petrem smáli úplným hovadinám. Po chvíli mě Petr vyzval k tanci a začala hrát písnička "Call me maybe" od Carly Rae Jepsen. Při refrénu jsme nahlas zpívali a pár lidí se přidalo. Hluk začal stoupat a smrad bohužel taky. Petr na mě přes hudbu zakřičel: "Nechceš jít ven na cigáro?!" Kývla jsem ano, tak jsme se vydali před dům na přední zahrádku. Hned jak jsme vyšli ven, Petr vytáhl dvě cigarety a jednu mi podal, sobě si zapálil zapalovačem s rukou před pusou, protože byl docela vítr a následně mi ho podal. Stáli jsme na kraji silnice a pomalu nasávali kouř. "Jsi fakt strašně fajn." Řekl Petr z ničeho nic. Trochu jsem se usmála. "Ty taky, je s tebou zábava." Řekla jsem a otočila se na něj s úsměvem, on se usmál na zpět a dál jsme v tichu kouřili a dívali se na oblohu....

"Zlato půjdeme?" Řekl Petr a já se na něj rychle podívala. Usmála jsem se a kývla. "Můžu zaplatit prosím?" Zeptal se číšníka, který zrovna procházel kolem.
Okolo desíti večer jsme přišli zpátky domů. Omluvila jsem se a šla si lehnout, byla jsem strašně unavená. Za chvíli přišel Petr a políbil mě do vlasů. Zvedla jsem ruku, jako náznak, že se chci držet za ruce a Petr propletl jeho prsty mezi mé. Už jsem neměla ani sílu si povídat, tak jsem zavřela oči a usnula.