Dětská láska | Stein27

•PP

Petr byl zavřený ve své herně a já kreslila ilustrace pro svého dalšího klienta. Slyšela jsem jak tužka jezdí po papíru, do pozadí mi potichu hrála hudba a jednou za čas se ozval Petr jak nadává u hry. Někdy si zahraje, ale ne moc, protože ho to většinou strašně naštve. Vedle jsem měla misku těstovin, kterou jsem měla načatou. V klíně mě hřál Pur Pur a Diego ležel a spal za mým laptopem, který byl přede mnou na stole. Začala jsem mazlit Pur Pura a usmívala se nad tím jak vrní. Na chvíli jsem se zamyslela a mysl mě zase zavedla do jedné vzpomínky.

"Nechceš už jít?" Zeptal se mě Petr. "Asi jo, půjdeme říct ahoj ostatním?" Zeptala jsem se ho. "Jojo." Odpověděl, hodil vajgl na zem a zašlapal ho, tak jsem udělala i já a šli jsme dovnitř se se všemi rozloučit.
Už jsem byla na odchodu, ale když jsem se chtěla rozloučit s Petrem, nikde nebyl. Pokrčila jsem rameny a šla domů. Byl úplněk, takže dneska mi bude dělat problém usnout a ještě se mi budou zdát zlé sny. Šoupala jsem si to ulicí s rukami v kapsách. Poslouchala jsem cvrčky a dívala se před sebe. Dost by mě zajímalo, kam zmizel Petr...
Celá jsem se umyla a připravila na spaní. Dost se mi motala hlava. Usnula jsem docela rychle.
Ráno jsem zvedla hlavu a celý svět se mi začal motat, radši jsem ji položila zpátky do polštáře. Chvíli jsem se probouzela a protahovala se, ale najednou mi přišla zpráva od Petra.

"Moc se omlouvám jak jsem utekl, musel jsem něco zařídit."
"Úplně v pohodě, nechceš dneska večer k jezeru?"
"To by bylo fajn, mam vzít trávu?"
"Lets go, vem"

Celý den jsem nic moc nedělala, ale když přišel večer, tak jsem se vydala k jezeru. Radši jsem si vzala plavky. Byl teplý květnový podvečer. Z dálky už jsem viděla Petra, sedícího u jezera, na sobě měl jenom kraťasy a nohy si máčel ve vodě. "Ahoj." Řekla jsem klidně když jsem přicházela. Petr mě taky pozdravil. Sundala jsem si boty a dala si taky nohy do vody. S Petrem jsme si dlouho povídali, ale potom mě Petr donutil, se s ním jít zase projet na skateboardu. Samozřejmě tentokrát už to nešlo bez komplikací. Držela jsem se Petra, ale napadlo mě, se na chvíli pustil. Ztratila jsem rovnováhu a spadla dozadu na hlavu. Petr zastavil a rychle za mnou běžel. Lokty jsem měla celé sedřené a bolela mě hlava.

Posezení u jezera nám moc nevyšlo. Právě jsem ležela na gauči u Petra doma a čekala než mi přinese ledový obklad. Po chvíli přišel a ledový obklad mi přiložil na čelo. "Je mi hrozně." Řekla jsem unaveně. "Ten obklad by ti měl pomoct." Řekl Petr a trochu se usmál. "Co je?" Řekla jsem a trochu se uchechtla. "Nic." Řekl Petr a začal se potichu smát. Nevěděla jsem čemu se směju, ale rozesmál mě. Chvíli jsme se smáli a potom se mě Petr zeptal, jestli se nechci dívat na televizi. Dívali jsme se spolu na film až do půlnoci, Petr usnul vedle mě. Lehla jsem si na druhou stranu gauče a taky šla spát.
Probudila jsem se kolem devíti ráno. Petr už naproti mě nespal, zvedla jsem se a šla se podívat po jeho domě, vypadalo to, že Petr tady nebydlí moc dlouho. Všude byly rozházené kartony a krabice. V dolním patře bydlí jeho babička, říkal mi to. Došla jsem do kuchyně a Petr stál u plotny a dělal vajíčka. Pozdravili jsme se a já si šla sednout ke stolu, který byl uprostřed kuchyně. "Jak ses vyspala?" Zeptal se mě Petr. "Dobře, dost trpím nočními můrami, ale když si ležel vedle mě, nic se mi nezdálo." Odpověděla jsem. "Jojo to už jsi říkala, taky tím dost trpím, ale taky jsem s tebou žádné neměl." Řekl a přichystal si talíře, aby na ně následně dal hotové míchané vajíčka, k tomu hodil rohlík a přišel si za mnou sednout ke stolu. Poděkovala jsem mu a začala jíst. "Je to moc dobrý!" Řekla jsem s plnou pusou. "Dneska se mi výjimečně povedly, máš štěstí." Řekl Petr taky s pusou plnou vajíček. Najednou mi do klína skočila chlupatá, bílá kočka. Byla hrozně roztomilá, její oči byly hrozně vykulené. "Jé ta je roztomilá, jak se jmenuje?" Zeptala jsem se a začala kočičku hladit. "Je to kluk, Pur Pur." Řekl Petr a já se na něj podívala. "Včera tě hlídal když jsi spala, ale teď jenom škemrá o jídlo." Dodal a Pur Pur mě začal hřát a vrnět mi v klíně. "Chci si pořídit ještě jednoho kocoura, nevím přesně jakého, ale nějakého rozhodně ano." Řekl Petr.
Dojedli jsme, já si vzala věci, poděkovala Petrovi a při odchodu jsem ho objala a poděkovala mu...

"Do prdele!" Vytrhlo mě z myšlenek Petrovo nadávání u hry, následné otevírání dveří a jeho příchod. Podívala jsem se na něj a usmála se. "Zase jsi prohrál?" Zeptala jsem se a trochu se uchychtla. "Jo, už mě to zase pěkné vytáčí!" Řekl Petr naštvaně. Za chvíli jsem ucítila jeho ruce na mých ramenech a jeho hlavu vedle té mé, sledující mě při práci. "Vždycky mě zarazí, jak dobře umíš kreslit." Řekl a dal mi pusu na tvář. "Ty jsi zlato." Řekla jsem, natočila hlavu k Petrovi a políbila ho na rty. "Asi si nemůžeš dát přestávku, že?" Zašeptal mi Petr do ucha a lehce mi stiskl krk. "Můžeme večer, ale jestli je to naléhavé?" Zeptala jsem se. "Ne v pořádku, take your time! Já se jdu zase nasírat u Lolka!" Zařval na mě Petr naposled, když z mé velké pracovny odcházel do své herny.