- K -

21 4 13
                                    

Krev

Divoce mi proudila tělem, když jsme se rozloučili, abychom všas dorazili domů. Nechtěl jsem se jej pustit. Nechtěl jsem nechat pohasnout ty hřejivé plamínky naděje, jenž jsem cítil při jeho doteku.

Ačkoliv bych tedy na tom chodníku dokázal stát ještě dlouhou dobu, drže ho v pevném objetí, pustil jsem jeho tělo.

A spolu s příslibem dalšího setkání se s ním prozatím rozloučil, ignoruje bolestivě sevřené srdce.


Květiny

Ty mi další den přinesl spolu s věnováním jen pro mě. Nic jsem pro něj neměl. A tak jsem mu dal to jediné, co jsem v tu chvíli mohl – pevné a hřejivě intimní objetí.

Nehodlal jsem jej pustit, zatímco se mi rudá tekutina v žilách nahrnula do tváří.

Aby to nemusel vidět, skryl jsem svojí červenající se tvář do záhybu v jeho krku.

Nezáleželo mi na tom, kdo nás sledoval. Důležité bylo to, že tu byl on, já a naše nevyřčené pocity. 

----

----

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

----

Kdo za mě dopíše mé příběhy? Já chci skočit z okna a spáchat nežití :(

- Calagvi

Carousel/ʸᵒᵒⁿᵍᵘᵏKde žijí příběhy. Začni objevovat