Zajímaví bylo, že po měsíci testování jsem neměla skoro žádný následky. Teda kromě pár modřin. Určitě to bylo způsobeno tím že mi píchali nějaký injekce , po kterých jsem se úplně zregenerovala což bylo fajn.
Pár dní po testování jsem v cele strávila úplně bez povšimnutí jako kdyby o mě vůbec nevěděli což bylo fajn. Aspoň jsem si odpočinula.
Asi po týdnu v cele kdy mi nic nedělali ani netestovali mi jeden ze strážců přinesl oblečení a řekl mi ať se připravím na ceremoniál. Tak jsem si vzala oblečení co mi přinesl -světle zelené šaty- docela pěkné.
Za hodinu pro mě přišel a odvedl mě. Zase jsem viděla ty bílé chodby z kterých jsem měla hrůzu. Teď už teda né protože jsme věděla že jdu na ceremoniál takže je to v pohodě. Nikoho jsem neviděla. Doufám že je Jake vpořádku.
Mezi tím jsme došli až k velkým dvoukřídlým dveřím. Ve vnitř byl veliký sál a uprostřed stálo velké pódium s řečnickým pultíkem.
Za nim stála žena.
Na sobě měla bledě modrý kostýmek a vlasy stažené do uhlazeného culíku.
"Ty si Mia viď?" ptala se jako kdybych byla malé dítě.
"Tvé testy dopadly dobře.
Takže Rada se schodla na tom že nejlepší pro tebe bude zaměstnání - "Věda a vývoj střelných zbraní"
-takže strážci tě odvedou k autobusu který tě odveze do zařízení kde proběhne tvůj výcvik...." a takhle mlela dál.
Jako vážně já a zbraně to nejde dohromady.
A když dořekla ten svůj monolog. Odvedli mě do autobusu. Jakmile jsem si sedla rozjel se.
ČTEŠ
Statečná
FantasySpolečnost která má přísná pravidla a ty se musí dodržovat. Mladým lidem se přidělí budoucí povolání podle schopností. Nikdo si nemůže vybírat. Toto se nelíbí jedné dívce, která se pokusí vše změnit. A co když není tak úplně normální holka jak si...
