Ve tři ráno jsme se vloupali do zbrojnice a vzali jsme všechno co jsme stihli pobrat. Vyběhli jsme ven a běželi k severnímu východu. Než jsme tam doběhli, Will postřílel stráže. Mezitím za námi běželi další. Will otevřel bránu a vyběhli jsme. Nebyli jsme ani pět metrů za bránou. Když jsem ucítila ostrou bolest v lýtku. Skácela jsem se na zem. Will se otočil a běžel ke mně. Pak jsem neviděla nic něž jen tmu.
Probudila jsem se v bílém pokoji. Nejspíš v nemocniční budově. Ruce jsem měla přivázané k posteli. Will seděl vedle mě na židli a je připoutaný. Spal velice neklidným spánkem. všude kolem byly přístroje. Necítila jsem se vůbec dobře. Přece mám jen zraněné lýtko, nemůže to být tak zlé. Z rukou mi trčí hadičky. Než stihnu zaregistrovat co se děje zase usínám.
Moc se omlouvám, v tomto příběhu už dále pokračovat nebudu, protože nemám žádné nápady. Pokud tento příběh vůbec někdo četl a zaujalo ho to jsem ráda. Takže se omlouvám.
ČTEŠ
Statečná
FantasíaSpolečnost která má přísná pravidla a ty se musí dodržovat. Mladým lidem se přidělí budoucí povolání podle schopností. Nikdo si nemůže vybírat. Toto se nelíbí jedné dívce, která se pokusí vše změnit. A co když není tak úplně normální holka jak si...
