Domácí učitel - Larry Stylinson CZ

4

„Tak mi řekni třeba jaký je tvůj oblíbený předmět," vyzval mě.

„Nejraději mám literaturu a ani matika mi nevadí. Nejvíce jsem nesnášel tělocvik," svěřil jsem se mu.

„Dobře. Matice tedy dost rozumíš?" zeptal se.

„Řekl bych, že docela ano," přikývl jsem.

„Dobře, tak u té se asi moc nezdržíme. Uvidíme, jak ti to vše půjde, možná bude stačit i méně dní v týdnu, pokud bys chtěl více volna. A komu tělocviku, tak tvoje mamka by chtěla, abych s tebou chodil alespoň na dvě hodiny týdně ven, s čímž já souhlasím, ale normální tělocvik mít nebudeš, nebudu tě do toho nutit, když nejspíše nechceš," řekl mi a já s radostí přikývl.

„Dneska by to tedy bylo asi všechno. Každý den tady budu v domluvený čas, něco tě naučím a potom se nějaké dny můžeme jít ven projít a potom by byl asi konec," řekl a já kývl.

„Tak já zase jdu domů, měj se," řekl s úsměvem a mávl na mě.

Sklopil jsem kvůli úsměvu hlavu a taky jsem mávl.

„Na shledanou," pípnul jsem a on odešel.

Jsem zvědavý, jak to bude každý den probíhat, i když už to tak nějak vím.

Kdyby ten učitel nebyl tak krásný, tak by to možná bylo lepší a více bych se soustředil. Doufám, že se budu pořádně soustředit na učení, místo očumování jeho.

Je opravdu krásný, vsadím se, že bude mít holek kolik by jen chtěl. A je skoro dvakrát starší než já.

Nevím, jestli se na dny učení těším, nebo jestli se bojím, že se něco pokazí. Nesmím ale nikomu říct, že se mi asi líbí.

Nevím, jestli mamka a Mark tuší něco, že by se mi spíše mohli líbit kluci, než holky a bojím se, že by to rodiče nevzali.

Neřeknu jim to, možná jim jen zkusím dát nějak najevo, že se mi holky moc nelíbí, ale až bude příležitost.

Radši jsem si do ruky vzal telefon a zkusil jsem si vyhledat jeho jméno na instagramu. Hned se mi našel jeho účet. Měl opravdu hodně sledujících.

Měl tam i krásné fotky, jen byl na každé sám. Asi se nikde nechce chlubit svýma drahýma polovičkama.

Radši jsem telefon vypnul a šel jsem dolů, kde mamka nejspíše pracovala. Seděla na pohovce a dělala něco na notebooku.

„Ahoj, Lou, tak co? Myslíš, že to s panem učitelem bude v pořádku?" zeptala se mamka.

„Myslím, že jo" řekl jsem a jsem si skoro jistý, že jsem celý zčervenal.

---

Probudil jsem se ráno naštěstí dost brzy, protože jsem šel taky docela brzy spát, abych náhodou nezaspal příchod učitele a ještě se pořádně vyspal.

Rychle jsem se tedy připravil a za chvilku už tady učitel byl.

„Ahoj, Louisi," pozdravil mě s úsměvem.

„Dobrý den," pozdravil jsem nazpět se sklopenou hlavou.

„Tak se pomalu pustíme do učení, potom bych si někdy zašel ven, abychom měli nějaký pohyb," řekl a usadil se na druhou stranu postele, než jsem seděl já.

„Začneme asi matikou a budeme pokračovat jak budeš chtít, ale tu matiku bych já chtěl mít za sebou. Nikdy jsem ji moc neměl rád," uchechtl se Styles a já se s ním lehce pousmál.

„Nemohl bych si sednout vedle tebe, abychom to měli z jednoho pohledu?" zeptal se mě a já jen přikývl.

„Dobře, ale kdyby ti to vadilo, tak se hned ozvi a já půjdu dál, ano?" ujišťoval se.

„M-myslím, že to nebude potřeba. Mám p-pocit, že mi to u v-vás moc nevadí," přiznal jsem celý červený, hrajíc si s prsama v klíně.

„Opravdu? To jsem jedině rád. S takovými věcmi budu moc rád, když se mi budeš svěřovat, vše potom půjde snadněji," usmíval se, což lehce nutilo i mě.

„Dobře, tak se pojďme pustit do učení," řekl a vytáhl nějakou učebnici z jeho tašky.

---

„Tak pojďme teď ven, už jsme toho udělali dost, ale jestli chceš mít další dny méně práce, tak tady dnes můžu zůstat déle a trošku se ještě něco naučit," řekl učitel.

„K-klidně bych se potom ještě chvilku učil," řekl jsem.

A ještě k mému věčnému koktání, tak při učení mluvím jen občas, spíše vše píšu na papír, ale samozřejmě mluvím také. Ano, většinou takto koktavě.

„Dobře, tak tady ještě potom zůstanu, ale asi bychom se mohli něčeho najíst. Nechtěl b,sis po cestě koupit kebab?" zeptal se.

„A-asi klidně," kývl jsem.

„Dobře, tak se tam zastavíme. Vzal bych to domů, abychom to nejedli někde tam. Můžeme potom jít rovnou domů," řekl a já kývl.

„A můžu na tebe mít jednu asi osobnější otázku?" zeptal se mě a já opět kývl.

„Co se děje, že takto koktáš? Tvá mamka mi řekla o spoustě věcech, ale o koktání nic neříkala. Jsem si skoro jistý, že by se zmínila," pohlédl na mě.