Trap || Oc Backstory

#1

Nocitlapík pov:

Je to tady. Konečně se stávám válečníkem.

Sluneční měsíc seskočil z Velkého kamene uprostřed tábora přímo ke mně.

Položil mi hlavu na čelo a já mu musel olíznout rameno.

Upřímně, tahle část se mi hnusí. To s tím ramenem.. ale samozřejmě jsem to udělal.

Trošku jsem se zašklebil, naštěstí si toho asi Sluneční nevšiml.

Když se odtáhl, všichni okolo mě začali skandovat moje nové jméno.

„Nocikapík! Nocitkapík!"

Nocitkapík!

Takové štěstí jsem ještě nikdy nepocítil.

I když teda změna to moc není, co si budem.

Otočil jsem se a přede mnou stála černá kočka. Moje matka.

Oči jí zářily nadšením a hrdostí.

Přitiskla mi čumák na ten můj a přitiskla se ke mně.

„Moc ti gratuluju," zašeptala a odtáhla se.

Dívala se mi do očí a po chvíli zašeptala. „Pojď za mnou," zavrněla potichu s úsměvem.

Neváhal jsem a hned jak se matka otočila a vyběhla z tábora do lesa, běžel jsem za ní.

Ani jsem nevnímal, jak se na mě všichni s úsměvem dívali.

...

Vyběhl jsem z lesa bok po boku s matkou.

Bylo tu krásně. Slunce mi zářilo do očí a srst se mi vlnila ve větru.

Podíval jsem se na matku, která se po chvilce rozešla směrem k propasti.

Otočila hlavu a naznačila mi, abych šel k ní. Poslechl jsem.

Na druhé straně propasti se zachvěl keř. Naježily se mi chlupy na zádech a ochranitelsky jsem si stoupl před matku.

Ona ale jenom nastražila uši, závětřila a obešla mě.

„Zajíc," zašeptala, když se malé hnědé stvoření objevilo před keřem.

Na našem území se nevyskytují, jen párkrát, ale vzácně.

Matka se rozhlédla a ladně skočila na mrtvý strom.

„C-co to děláš..?" zašeptal jsem, aby to slyšela jen ona.

„Vsadím se, že si ještě nikdy zajíce neochutnal," odpověděla mi a začala se plížit opatrně po stromě.