Trap || Oc Backstory

#2

Slunivánek pov:

Škrábal jsem se po kamenité stěně. Po setkání s Hvězdným klanem jsem byl vyčerpaný.

Potřeboval jsem se s nimi setkat. V noci se mi zdál sen.. divný sen.

Krev zneuctí hvězdy..

Pořád mi ta jejich slova hrála v hlavě.

Už jsem byl skoro nahoře, když jsem uslyšel nějaké hlasy.. ale neznal jsem je.

Dešťový klan.

Poslední krok. Vyskočil jsem na měkkou trávu a podíval jsem se opatrně na mrtvý strom.

Stála tam tmavě šedá kočka. Zasyčel jsem, vytasil drápy a udělal pár kroků dopředu, směrem ke stromu.

Kočka opatrně zacouvala a zasyčela nazpátek.

„Co tu chceš?" zeptal jsem se opatrně.

„Do toho ti nic není!" zavrčela kočka.

Propletl jsem se opatrně uschlými větvemi stromu a vyskočil na něj za kočkou. Ta znovu zacouvala.

„Vrať se zpět za svým klanem," řekl jsem klidně. Kočka ale jenom zasyčela a udělala jeden krok dopředu.

Stál jsem trochu vystrašeně na místě.

Hleděla mi agresivně do očí a ukazovala svoje ostré tesáky. Pomalu se ke mně začala přibližovat.

Začalo mi zběsile bušit srdce, ale ani jsem se nehnul.

Zastavila se pár délek ocasu přede mnou.

„Mami.." zašeptala nějaká kočka.. spíš kocour na druhé straně propasti.

„Nepleť se do toho," odsekla kočka a propalovala mě dál pohledem.

Za mnou zašustilo křoví.

„Slunivánku..? Kde jsi..?" zašeptal nějaký kocour svým sladkým hlasem.. byl to Pláč.

Když se vynořil z křoví, otočil jsem za ním hlavu, a on se rychle bez váhání rozeběhl za námi.

Otočil jsem hlavu zpět na kočku, která se snažila co nejrychleji na na suchém stromě otočit.

Uslyšel jsem za sebou zasyčení.

Prchající kočce přede mnou uklouzla tlapa a ztratila rovnováhu.

Zděšeně jsem na ní hleděl, jak se snaží vydrápat na zpět na strom.

„Mami!" vykřikl kocour na druhé straně. Poprvé jsem měl možnost ho spatřit.

„Nocikapíku!" zakřičela kočka skrz zuby.

Pohled Nocikapíka spadne na mě. „Pomoz jí!"

Já jsem ale jenom stál na místě a bezmocně jsem upíral zrak na kočku.

Došly jí síly.

Bezmocně se pustila a nechala vířící vítr čechrat její srts.

Ticho proťal bolestný křik Nocikapíka.

„Mami!" zakřičel a zakryl si hlavu tlapkami.

„Pojď, už se po tobě schání v táboře," zašeptal za mnou Pláč.

Naposledy jsem se podíval pod sebe na Hvězdný kámen, na kterém leželo tělo bez duše.

Opatrně jsem se otočil a seskočil ze stromu.

Pomalu jsme odešli s Pláčem na začátek lesů.

Otočil jsem hlavu, a poslední co jsem viděl, byl jeho pohled.