Zakázaná láska

5 - Pohled Daniela

Středa

Včera jsem doma celý den přemýšlel a rozhodl jsem se, že mu to řeknu. Z myšlenky, že bych se mu musel vyhýbat a přitom na něho pořád myslel, je mi blbě. Pořád ale nevím jak mu to mám říct. To k němu jako nakráčím a řeknu: Zdar kámo, tak trochu na tebe nemůžu přestat myslet a líbíš se mi?? Absolutně ne. Ale musím mu to říct už dnes, dýl to nezvládnu. O velké přestávce jsem šel směrem k nim do třídy, ale nebyl jsem připravený. Otočil jsem se a šel na záchod, zavřel jsem se do kabinky. Zavřel jsem oči a zhluboka dýchal. Bože, vzchop se! Po pár minutách jsem vyšel ven a znovu zamířil k nim do třídy. Nadechl jsem se a přišel ke Kubovi, který se zrovna bavil s Vaškem. '' Děláš si prdel? Hej- Čau kámo. '' Pozdravil mě, když si mě všimnul, usmál se na mě a já si nemohl pomoct, ty ďolíčky- úsměv jsem mu oplatil, '' Zdar, můžeš dnes po škole? '' zeptal jsem se ho a doufal, že řekne jo. On se na mě díval a přikývl, '' Jasný, sejdem se v parku? '' Vduchu jsem si oddechnul, nevím co bych dělal, kdyby řekl, že nemá čas. '' Fajn, tak zatím. '' Odešel jsem zpátky do třídy a přemýšlel, jak mu to vlastně řeknu.

Po škole jsem šel na oběd ale skoro nic jsem nesnědl, vůbec jsem neměl hlad. Po obědě jsem šel ze školy a pomalu zamířil do parku. U knihovny seděli osmáci a když na mě zařvali, kývnul jsem na ně na pozdrav. '' Pojď za náma! '' zařval Max. '' Nemůžu. '' odpověděl jsem jednoduše a vyrazil dál do parku. Fakt se mi nechce, ale je to teď nebo nikdy. Na lavičce jsem zahlédl Kubu a zavřel jsem oči, zhluboka jsem se nadechnul a sedl si vedle něho. '' Čau, tak co jsi chtěl? '' zeptal se mě Kuba a na tváři měl ten svůj úsměv. Chvíli jsem na něho jenom zíral a potom jsem sklopil hlavu, zavřel oči. '' Musím ti něco říct. A je mi jasné, že si budeš myslet, že jsem divnej a nebudeš se se mnou chtít bavit. Ale prostě ti to musím říct... Poslední dobou jsem... '' hledal jsem slova, ale na nic jsem nemohl přijít, tak jsem se prostě rozhodl, že mu to řeknu. '' Kurva, líbíš se mi! Vím, že je to divný a sám to nechápu. '' do očí se mi hrnuly slzy. '' Snažil jsem se na tebe zapomenout, myslel jsem si, že to přejde. Ale já na tebe nedokážu nemyslet. Prosím, nikomu to neříkej. '' Nevěděl jsem co víc říct tak jsem tam prostě seděl a brečel. Po chvíli promluvil Kuba. '' Hele, já si nemyslím, že jsi divný. '' Trochu jsem se zamračil, hlavu jsem měl pořád sklopenou, nechtěl jsem se na něho dívat. Jak jako nemyslí?? '' Hej, podívej se na mě. Danieli. '' Ale já se pořád díval do země, bylo mi špatně. Najednou mi Kuba zvedl bradu, takže jsem se na něho musel dívat. '' Taky ti něco musím říct.. '' pokračoval a já na něho hleděl, byl jsem zmatený. '' Sice jsem zatím chodil jenom s holkama ale před nějakou dobou mi došlo, že se mi líbí i kluci. '' Ztichl na chvíli a hleděli jsme si navzájem do očí. '' Takže vím jak se cítíš, věř mi. A opravdu se s tebou nepřestanu bavit jenom protože jsi na kluky. '' Řekl a věnoval mi ten svůj božský úsměv. Usmál jsem se nazpět a teď jsem nejenom brečel ale taky jsem se smál. Poplácal mě po zádech a řekl mi, že to bude dobrý. Utřel jsem si slzy a zvedl se, řekl mu, že už musím jít a šel jsem domů. Tak to jsem nečekal, takže se se mnou pořád chce bavit. A je bi.