Zakázaná láska

10 - Pohled Daniela

Úterý

Jsem strašně rád, že se to s Kubou vyřešilo. Vůbec mi nedošlo, že mu to kluci řeknou. Kdybych mu to řekl, tak by mě tři dny neignoroval. Ale hlavně, že se to vyřešilo. Taky se trochu cítím blbě, že se kvůli mě rozejde s Luckou, ale já ho nenutím, že jo.

Dneska máme strašně nudný rozvrh, tak snad to zachrání přestávky. Sešel jsem se na chodbě s klukama a oči jsem měl jenom pro Kubu. Když si všiml, jak na něho zírám, ušklíbl se a mrknul na mě. Kousnul jsem se do rtu abych zakryl úsměv a začervenal se. Nejradši bych ho někam zatáhl a líbal ho. On je strašně hot... asi ho fakt miluju. ''Danieli?'' vytáhl mě z mých myšlenek Vaškův hlas a já neměl páru o čem se bavili, tak jsem se zmateně zeptal: ''Hm? Co jsi říkal?'' Koutkem oka jsem viděl jak se Kuba uchechtl a ucítil jsem v břiše motýlky. ''Nic prosimtě. Ty myslíš na tu svoji holku co? Kdy se nám chystáš říct kdo to je?'' řekl Vašek. Podíval jsem se na Kubu, který se opřel o stěnu, založil si ruce na hrudi a povytáhl obočí. ''No já už s ní nejsem.'' rozhodl jsem se, že tohle bude nejlehčí řešení. ''To jako fakt?'' ptal se nevěřícně Vojta. ''Jo.'' odpověděl jsem a doufal, že už to přestanou řešit. A naštěstí přestali. Zazvonilo, tak jsme se všichni vrátili do svojí třídy.

Po škole jsem šel do parku s klukama, ale Kuba tam nebyl. To je divné, vždycky je s náma aspoň chvíli. ''Hej, kde je Kuba?'' zeptal jsem se. Marek pokrčil ramenama a v tu chvíli mi přišlo oznámení na mobil. Podíval jsem se a byla to zpráva od Kuby. 'Nechceš přijít ke mě domů?' No, to jsem nečekal. ''Už musím, tak čau.'' řekl jsem a vydal se k němu domů. Ještě jsem u něho nebyl, zajímá mě jak to u nich vypadá. Ale hlavně se těším na něho, konečně budeme mít soukromí.

Když jsem přišel k němu domů, chvíli jsem váhal, ale pak jsem zazvonil na zvonek. Po chvíli se otevřeli dveře a stál tam Kuba s úsměvem na tváři. Usmál jsem se zpět a nemohl si pomoct, ale on je tak hezký. ''Sluší ti to.'' řekl jsem a ušklíbl se. Uviděl jsem, jak se trochu začervenal a tak jsem se potichu zasmál. On zakroutil očima a řekl mi, ať jdu dál. Vyzul jsem se, šel dál a rozhlížel se. Má to tu hezké. Pozdravil jsem jeho rodiče a pak mi ukázal, kde má pokoj. On šel nachystat popcorn a já jsem si mezitím sedl na jeho postel a prohlížel si plakáty, co má na zdi. Když přišel zpátky, zůstal stát ve dveřích a na ústech mu pohrával úšklebek. Podíval jsem se na něho a zvedl obočí. ''Co je?'' zeptal jsem se trochu zmateně. On se jen usmál a sedl si vedle mě. ''Rozešel jsem se s Luckou.'' řekl a já nevěděl co na to říct, tak jsem zůstal potichu. ''Přemýšlel jsem o tobě,'' pokračoval a díval se mi do očí, ''...chceš se mnou chodit?'' To mě zaskočilo a já nebyl schopný slov. Už dlouho s ním chci být, jenom jsem si to nechtěl přiznat a rozhodně jsem si nemyslel, že by to on cítil stejně. Sedl jsem si mu na klín a začal ho líbat, přitom jsem si hrál s jeho vlasy a přenesl jsem svou váhu tak, aby ležel na zádech. Je dobrý pocit být ten nahoře. Cítil jsem jeho ruce na svých bocích, něžně mě hladil a zamumlal: ''To znamená ano?'' Usmál jsem se a mírně se odtáhl, abych mu viděl do očí. ''Ano.'' Ve chvilce byli jeho rty na mém krku a ucítil jsem malé kousnutí. Z úst mi uniklo tiché zasténání a začervenal jsem se. On se trochu zasmál a pohladil mě po tváři. ''Nestyď se. Jsi roztomilý.'' Byl jsem si jistý, že mám rudé tváře, tak jsem si mu lehl na hruď a nechal ho mě obejmout. Je to tak dobrý pocit.

Zbytek odpoledne jsme se dívali na film a pak už jsem šel domů. Nedokážu uvěřit tomu, že spolu chodíme. Ale je mi jasné, že budeme muset dělat, že jsme jenom kamarádi, protože nevím jak by kluci reagovali.