prolog

10 1 0
                                    

Foukal podzimní vítr, který se snažil rozehnat mlhu válící se po loukách. Ranní ledový vzduch až štípal v plicích při každém nádechu.

Po Křišťálovém poli kráčeli lidé. Jejich oči slídily po třpytivých hvězdách, které by leželi v trávě. Většina z nich neúspěšně.

Dokud ale jeden z nich nespatřil přesně to, co chtěl. Přesto, že nesměl, strčil si onen třpytivý drahokam do kapsy kabátu.

Riskoval tím život, ale stejně byl rád, že ho teď teplo hvězdy hřeje.

poslední hvězdaKde žijí příběhy. Začni objevovat