Do posledního vlčího zavytí

Kapitola 6.

Přeji krásný den, mí drazí
Tak už i mě to začíná. Zítra jdu poprvé do školy a pak se zase budu muset dostat do toho ošklivého univerzitního módu. Fakt jen doufám, že ten třeťák zvládnu.

Inu, užijte si kapitolu!

Steve

Tělo našli druhého dne.

Steve se konečně připojil k ostatním, škodolibě sledoval Farrena, který se opíral čelem o dlouhý stůl a bolestně kroutil obličejem, kdykoliv někdo hlasitě promluvil. Hlava mu musela třeštit, jako by mu do ní tloukli kladivy.

„Stálo to za to," rozhodl Farren slabě a napil se z číše. Jeho tvář byla téměř průhledná, na čele se mu tkvěl ohromný šrám, který po sobě jistě zanechá hlubokou jizvu. „Vyhráli jsme. Stálo to za to."

Tori přikývl. Seděl tam s nimi, i jeho očividně sužovala bolest hlavy, ale dával to najevo mnohem méně než Farren. Mračil se, hleděl do hrnku s čajem a tvářil se, že tam s nimi není. Když se ho Steve zeptal, na co myslí, jen po něm střelil rozladěným pohledem a neřekl vůbec nic. Steve ho nadále nedráždil. Tori nebyl sám sebou od smrti Brogena a s každým dalším dnem a každým dalším bojem se měnil víc a víc. V očích se mu zračil nikdy nekončící strach a hrůza. Dnes dokonce i vztek. Ale mluvit o tom nechtěl. Ani s ním, ani s Farrenem.

Síní zaduněly rychlé těžké kroky a zvolání plné paniky narušilo veškerý uvolněný smích.

„Mí lordi!" křičel jeden z mužů, který jistě bojoval po jejich boku, ale Steve ho nikdy dříve neviděl. „Pod hradbami leží tělo!"

Na několik vteřin se rozhostilo šokované ticho, než se několik lordů hlasitě rozesmálo. Někdo zakřičel: „Jistě, těly je poseto celé okolí!"

„Je to tělo kapitána Elise!" trval muž na svém, prstem ukazovaů k otevřeným dveřím vedoucím na balkon. To všechny opět utišilo. Kapitán Elis boj přežil a včera slavil spolu s ostatními, to i Steve věděl. Slyšel jeho hlasitý smích a viděl ho mávat plným pohárem vysoko nad hlavou, až mu víno šplíchalo na vlasy a teklo za rukáv kabátce.

Židle a lavice zaskřípaly o podlahu a v síni se rozhostil zmatek. Tori vyskočil na nohy, několik lordů a lenních pánů, spolu s lordem Starkem, se vydalo k balkonu a shlédli dolů, Tori s nimi. Stevovi se podařilo dostat se mezi ně a i on shlédl. A opravdu, na špičatých ostrých kamenech ležela změť podivně zkroucených končetin a oděvu, pod kterou se rozprostírala temná skvrna krve.

Hlasy okolo něj vzrušeně a vyděšeně ševelily, lord Stark měl ve tváři vepsané starosti a lord Etter, muž s hustou hřívou zrzavých vlasů, který podporoval tažení na západ již od prvního dne, se rozmrzele rozhlédl a poručil dvěma mužům, aby přinesli jeho tělo. Poslechli ho bez zaváhání.

Muži ustoupili a nechali dost prostoru lordům a Mistrovi, který zkušeným okem prohlížel tělo mrtvého kapitána. Steve se postavil na lavici spolu s Farrenem a snažil se zahlédnout co nejvíce. Lord Stark přecházel tam a zpátky, mračil se a ťukal si kloubem prstu o rty. Nikdo neřekl ani slovo, dokud Mistr nepřestal a znovu se nenarovnal.

„Nemá žádná zranění, která nezpůsobil pád nebo boj. Musel spadnout," oznámil. Lordi si vyměnili nejisté pohledy.

„Kapitán Elis včera pil, jako kdyby to byla jeho poslední noc na zemi!" zavolal někdo v davu. „Nedivil bych se, kdyby přepadl přes zábradlí."

Lordi kývali hlavami, shodující se na tom, že to dává smysl. Jen nešťastná náhoda. Domluvili se na tom, kdo to oznámí rodině a jeho armádě. Tělo bylo odneseno a všichni se postupně vrátili zpět ke stolům.