Probudilo mě slunce, které mi svítilo do očí, protože jsem si včera zapomněla zatáhnout závěsy. Trochu jsem se pootočila a uvědomila si, že je tady Nash. Ležel spokojeně těsně vedle mě. Vlasy měl rozcuchané tak, že mu trčely do všech stran. Otočila jsem se na druhý bok, abych ležela čelem k němu. Chvíli jsem jen ležela a koukala se na něj jako nějakej stalker, ale z toho mě vyrušil hluk ze zdola a v tom jsem si uvědomila, že jsou vlastně rodiče doma a mohli by kdykoliv přijít sem nahoru a myslím, že by vážně nebyli rádi, kdyby viděli kluka v mé posteli.
,,Nashi." Zašeptala jsem opatrně a Nash pootevřel oči a usmál se, ale pak ty oči hned zavřel.
,,Nashi nechci tě vyhazovat, ale rodiče se nesmí dozvědět, že jsi tady spal a už jsou vzhůru." Řekla jsem a trochu jsem s ním zatřásla aby vstal.
,,Když mě se nechce vstávat." Zanaříkal a já se rozhodla ho trochu povzbudit. Nechápu proč jsem to udělala, ale dala jsem mu lehkou pusu na tvář.
,,Tak co už se ti chce?" Zeptala jsem se a Nash se usmál.
,,Mnohem víc." Odpověděl a sedl si. Chvíli jsme si povídali, ale pak jsem slyšela jak jde někdo po schodech a v tu ránu jsem vyskočila z postele a Nash taky.
,,Bello udělala jsem snídani, pojď se najíst." Křičela na mě mamka.
,,Jo už jdu." Zakřičela jsem zpátky a podívala se na Nashe.
,,Musíš odejít." Ukázala jsem na okno a otevřela ho. ,,Počkej, tam to vlastně nejde. Z kuchyně by tě mohli vidět jak lezeš dolů."
,,Tak co mám dělat? Nemůžu přece jít hlavními dveřmi, tam by mě taky viděli." Namítl Nash a já přikývla.
,,Nemůžeš tady počkat?" Zeptala jsem se nejistě, ale než stačil Nash odpovědět někdo zaklepal na dveře. Rychle jsem se podívala na Nashe a ukázala mu ať si vleze pod postel a tak to udělal.
,,Dále."Řekla jsem nejistě a mamka vešla do pokoje.
,,Pojď na tu snídani. Jsou lívance." Usmála se a já přikývla. ,,A Bello?"
,,Ano mami?" Zeptala jsem se nervózně.
,,Ten kluk už odešel?" Zeptala se s úsměvem a já celá zrudla.
,,Cože?" Dělala jsem jakože nic nevím, ale bylo to asi k ničemu.
,,Už jsem tady byla. Nesla jsem ti sem čisté prádlo a vy jste ještě spali." Řekla.
,,Prosím neříkej to taťkovi." Poprosila jsem ji a ona přikývla.
,,A teď ať vyleze z tý skříně nebo z pod postele nebo kde se schovává a jde se s náma nasnídat. Tatínek jel do práce a já ho ráda poznám." Usmála se a odešla.
Nash vylezl z pod postele a začal se smát a já s ním.
,,Tak pojď. Už mám hlad." Řekla jsem a oba jsme zamířili do kuchyně.
***
Celé to probíhalo moc dobře. Mamka s Nashem si rozuměli a celou dobu jsme si v klidu povídali a smáli se.
,,Moc děkuju za snídani a přespání, ale teď už budu muset jít domů." Oznámil nám Nash a vstal od stolu.
,,Jsem rád, že jsem vás poznal." Podal ruku mamce, ale ta ho místo toho objala.
,,Taky jsem tě ráda poznala a někdy zase přijď." Usmála se.
,,Děkuju. Tak nashledanou." Rozloučil se a já s ním šla k hlavním dveřím.
,,Máš vážně fajn mamku." Zasmál se.
,,Já vím." Odpověděla jsem.
,,No nic, vážně už musím, tak ahoj a ještě jednou díky."Usmál se a odešel. Já jsem se vrátila za mamkou, abych ji pomohla uklidit nádobí.
,,Máš moc fajn a hezkýho kluka." Usmála se na mě mamka, když jsem tam přišla.
,,Není to můj kluk." Namítla jsem hned.
,,Ale vypadali jste jako pár a byli byste moc hezký pár." Řekla a já se usmála.
