,,Do dvou minut jsem u tebe. Pojď mi prosím už pomalu otevřít dveře, nesu hrozně moc věcí." volala mi Cara, která u nás už měla být asi tak před půl hodinou. Jsme totiž domluvené, že se u nás budeme chystat na náš maturitní ples.
,,Čau, kde jsi prosím tě, už jsi tady měla být." otevřela jsem Caře dveře a ona se procpala se všemi svými věcmi dovnitř a hodila je na zem.
,,Promiň, musela jsem se ještě vracet domů, protože jsem si tam nechala boty a byli u nás kluci, tak jsem se s nimi chvíli zakecala, ale už jsem tady a vezu i jídlo a nějaký pití." zasmála se šibalsky a z tašky vytáhla šampaňské.
,,Dobře, teď je tvé zpoždění odpuštěno." pomohla jsem ji vzít věci a šly jsme do mého pokoje.
***
,,No myslím, že nám to fakt sluší." usoudila Cara.
,,Taky si myslím." přitakala jsem a koukla se na nás ještě jednou do zrcadla. Vypadaly jsme vážně kouzelně. Cara měla světle růžové uplé šaty, které byly celé pokryté drobnými kvítky, s volnými zády, vlasy jsem ji pomohla sepnout do volnějšího drdolu a lehce jsem ji nalíčila.
Já jsem si vybrala obyčejné dlouhé šaty bordó barvy na ramínka, vlasy jsem si nechala rozpuštěné a trochu si je navlnila a Cara mi potom udělala trochu výraznější líčení.
Asi pět minut po tom, co jsme dodělaly poslední detaily, zazvonili kluci. Seběhly jsme dolů a otevřely dvěře.
,,Ahoj kluci." pozdravily jsme zároveň. Chvíli nic neříkali a jen na nás zírali.
,,Páni, hrozně vám to sluší." vydal ze sebe první Nash a dal mi pusu.
,,Jo, hrozně moc. Nemám slov." vykoktal Jack G.
,,No to vidím, že nemáš slov." zasmála se Cara a políbila ho.
Potom jsme všichni nasedli do auta a odjeli na ples. Když jsme tam přijeli, už tam bylo uplně plno, hudba hrála hrozně nahlas a všichni tancovali a vypadali šťastně. Samozřejmě jsme se k nim zvesela přidali. Celý večer jsme tancovali jak zběsilí a taky trochu pili. No ne uplně trochu, ale vlastně docela dost a já to už začínala pěkně cítím a začínalo mi být zase smutno, tak jsem se sebrala a šla si sednout na chvíli ven na čerstvý vzduch.
,,Hledám tě už asi patnáct minut" řekla naštvaně Cara, ,,co tady sakra děláš? Máš být s náma uvnitř a bavit se."
,,Promiň já potřebovala být chvíli sama." utřela jsem si slzy a snažila se usmát.
,,Co se děje Bello? Proč pláčeš?" zeptala se okamžitě Cara.
,,Vzali mě na tu vysokou v Seattlu." ospověděla jsem.
,,Ale vždyť to je skvělá zpráva. Je to tvá vysněná škola, tak proč brečíš?" ptala se pořád nechápavě.
,,Mám už za týden odjet na 2 měsíce na přípravné kurzy a nechci odsud odjíždět. Měli jsme si ty dva měsíce volna společně užívat, chodit na pláž, jet na festival, měla jsem být s Nashem."
,,Tohle pro tebe ale může být životní šance, užívat si můžeme jindy, můžeme za tebou jezdit a ty o víkendech za námi, to bude v pohodě a Nash to určitě chápe." uklidňovala mě Cara a hladila mě po zádech.
,,Jenže Nash to ještě neví." odpověděla jsem.
