Extraordinarily ordinary life

2.

,,Celkem bych ho chtěla vidět" řekla jsem polohlasně..Ale vždyť se vůbec neznáme..Co tady budu ale dělat sama..Po chvilce přemýšlení jsem ho k nám tedy pozvala..Aby jste si nemysleli, že jsem ho pozvala takhle veřejně. Napsala jsem mu na Facebooku.Mno, po pravdě..Trochu jsem se bála, ale hodně jsem se těšila.
Přemýšlela jsem, co tu tak budeme dělat..Asi bych měla něco koupit, napadlo mě.
Oblékla jsem se a vyrazila.
Po půl hodině jsem byla zpátky. Moc jsem toho ale nekoupila, jen pár chipsů a Cocacolu.

Bylo půl šesté a Já s hlavou zabořenou do šatníku přemýšlela, co na sebe. Mé představy byly o něčem ne moc slavnostním, ale zároveň pěkném a možná i trochu sexy.
Vyhrál můj oblíbený svetřík, který má na zádech vystřihlou díru ve tvaru srdíčka, tudíš jsem měla holá záda. K tomu jen šedé legíny.
V celém domě panovalo naprosté ticho jen v mé hlavě se ozývaly hlasy. Věděla jsem, že to jsem Já, že si povídám sama se sebou. No dobře možná je to trochu bláznivý, ale dělám to poměrně často.
Chviličku po šesté se rozezvonil zvonek. V tu chvíli jsem měla srdce až někde v břiše. Netušila jsem, proč jsem tak napjatá. Běh po schodech, chodbou až ke konečným dveřím mě stál velké přemáhaní. Ale když už jsem ho pozvala..
Otevřela jsem dveře a první co jsem spatřila byla růže, kterou mi přistrčil rovnou před oči. Poté jsem uviděla jeho. Byl fakt hezkej! Věděla jsem, že je hezkej, ale že tolik? ,,A proč zrovna Já" proběhlo mi hlavou.
Vlídně jsem pozdravila a ukázala do vnitř domu, aby šel dál.
Zezul si své nejspíš dost drahé boty, černý kabát pověsil na věšák a laškovně se na mě podíval. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho dál dovnitř do domu. ,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se. Navrhl nějaký film. Souhlasila jsem. Sedli jsme si na pohovku a pustili to. Po chvilce ticha jsme si začali povídat.