Temné síly (2017)

4. kapitola

Už jsem říkala, že na akce, kde hraje hudba a lidé se baví, vůbec nejsem? Slavnostní párty uspořádaná na počátek celého dalšího roku na Harleyově Akademii byla sice v mnoha ohledech lepší, než jsem čekala, ale vůbec to nebylo nic pro mě. Moc lidí, moc zvuků, příliš moc pachů a barev. Nedokázala jsem se soustředit na ty, které jsem měla okolo sebe. Neustále mi do zorného pole přicházely nové a nové obličeje, občas jsem spatřila Rachel a po jejím boku Garetta a dokonce jsem se i přistihla, že hledám toho chladného výpomocníka, který mě tehdy nachytal hned první den u záhadných dveří, které bůhví kam vedly.

Seznámila jsem se s kupou dalších lidí, jejichž jména jsem, samozřejmě, hned zapomněla. Dianna, Grace a můj bratr mi naprosto stačili. S Grace jsme si svůj přátelský začáteční vztah ještě více prohloubily. Poznala jsem ji po nové stránce. Byla rozhodně zábavná a hodně zvědavá, ale co bylo tajemstvím, to u ní tajemstvím zůstalo a neneslo se to dál. Byl to takový ten typ dívky, která všechno ví, ale nic neřekne, ani kdybyste ji mučili.

A Dianna. Vysoká hezká devatenáctiletá dívka s příjemným úsměvem a zářivýma očima. Měla stejně snědou pokožku jako já a vypadala jako taková ta typická čarodějka, jako já. Tmavé vlasy, tmavé oči, výrazný tvrdý výraz, ale když chtěla, uměla se smát a uměla být příjemná. Hned ten večer jsem si ji oblíbila a připadalo mi, že si oblíbila i ona mě.

Moje druhá noc na Harleyově Akademii proběhla s nočními můrami, které si však vůbec nepamatuji. Jediné, co si pamatuji, bylo že jsem se probudila s divoce bušícím srdcem, celá zpocená a hodinu před tím, než bych měla vstávat. Grace na druhé straně pokoje pokojně spala.

„Tohle je šílený..." špitla jsem sama pro sebe, když jsem stála v koupelně a prohlížela si svůj vyděšený obličej.

Nemohla jsem si vzpomenout, co mě ve snu tak moc vyděsilo a trochu jsem za to i byla ráda. Kdo by si chtěl pamatovat šílené noční můry, z kterých se probudí přesně takhle? Nikdo.

„Co tady děláš takhle brzy?" ozval se za mnou rozespalý hlas Grace.

„Spíše co tady děláš takhle brzo ty?" usmála jsem se na její ospalý obličej.

„Probudila jsem se z nějakého snu, nemohu si na něj vzpomenout," otřela si obličej a zamířila k umyvadlu.

Zarazila jsem se. „Jsem tu kvůli stejnému problému."

„První dny na novém místě s sebou přinesou různé věci," namítla.

„Asi ano..."

Ráno pokračovalo v klidném duchu. Rozebraly jsme s Grace včerejší párty a shodly jsme se, že jsem se zrovna dvakrát skvěle nebavila. Grace si mě prohlížela zadumaným pohledem a snažila se přijít na způsob, jak by mě školní akce mohly více bavit.

„Ples bude něco extra," řekla mi, když jsme o hodinu později spěchaly na tělocvik.

Nevím, kdo vymyslel takovou pitomost, abychom měli tělocvik hned po ránu.

„Nerada nosím šaty," zakroutila jsem hlavou na znamení nesouhlasu.

„Finley, jsi dívka. Dívky nosí šaty," zamračila se Grace a zamířila do společné šatny, kde se převlékalo pár dalších dívek do školních cvičících uniforem.

„Některé ne," namítla jsem znovu a začala jsem se soukat do těsného bledě modrého trička a temně modrých upnutých tepláků. „Tohle je hrozné!" okomentovala jsem svůj nynější vzhled.

„A bude to ještě horší. V tomhle nás uvidí každý tělocvik kluci," ozvala se jedna brunetka a zatvářila se bolestně.

„Není se čeho bát, tvoje postava všechny upoutá," usmála se Grace a spolu jsme vyšly do ranního chladivého vzduchu s ostatními.