Temné síly (2017)

27. kapitola

Znovu jsem vysvětlila celou situaci stejně jako u Grace, akorát jsem vynechala veškeré romantické věci. Tohle se mi s Owenem opravdu nechtělo probírat, navíc bych určitě zrudla až za ušima, kdybych se zmínila o tom, jak na mě působil ten tanec s ním. Nemysli na to, okřikla jsem se v duchu. Místo romantických chvil jsem raději popsala ty důležitější věci. Nezapomněla jsem se zmínit, že Grace oba vetřelce sejmula, což u Owena vyvolalo údiv v podobě pozvednutého obočí. Zatvářil se tak i u toho, když jsem mu řekla, jak Garett omráčil dva Strážce pomocí nějaké divné telepatie či co. Owen mě po celou dobu jenom poslouchal a nijak mě nepřerušoval. Když jsem skončila, musela jsem si dojít pro sklenku vody do koupelny, která se v našem pokoji nacházela. Owen stále mlčel a vypadalo to, že horečně přemýšlí.

„Takže Temní jdou po Polovičních," podotkl a ustaraně se na mě podíval.

Přikývla jsem, když jsem se vrátila a sedla si na Gracinu postel jen kousek vedle něj. „Takhle to aspoň vyznělo z úst toho Magiče. Pořád mi to ale nedává smysl."

„Možná, že se nás chtějí temné síly opravdu zbavit a o Polovičních ví mnohem více než my. Každopádně mě překvapuje, že je jich na světě mnohem více. Myslel bych si, že Temní se s námi do intimního křížku nepouštějí," zachmuřil se.

Při těch slovech jsem se otřásla a obzvlášť při poslední větě mě polilo horko. „V-Vypadá to, že je to u některých naopak."

Myšlenka na to, že se Temní dávají dohromady s mými lidmi mi přišla odpuzující, ale zároveň zajímavá. A já se stejně tak líbala s jedním Temným, i když polovičním, a nějaký výrazný rozdíl jsem v tom neviděla. A to ani teď, po tom děsivém zjištění. Tušila jsem, že moje matka a spousty dalších takových lidí určitě o svém partnerovi nebo partnerce nevěděli tuhle šílenou pravdu, možná jen někteří, a tak jim nic nebránilo v tom udělat si dítě. Ale pak z toho vzešel tenhle Poloviční, který může Temnou magii používat, jak se mu zachce. Takhle jsem zřejmě vznikla i já. A mému otci je bůhvíkde konec. Až teď jsem si uvědomila, že mě to vlastně štve. Žít v nevědomosti a nevědět, jaký byl můj otec nebo kde je, ještě když je k tomu všemu od temných sil, to je k nevydržení.

„Garett pravděpodobně ovládá mysl," řekl Owen najednou a vytrhl mě ze svých myšlenek.

„Cože?" zeptala jsem se, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem mu dobře rozuměla. 

Owen se usadil pohodlněji a přitom se na mě natočil, aby mi viděl do obličeje. „Garett ovládá mysl. Jestli je opravdu Poloviční, což asi je vzhledem k tomu, že ho nikdo z nás neprokoukl, dokázal oblafnout a převést na svoji stranu spousty lidí. Včetně Rachel."

Málem jsem se začala dusit vodou, a tak jsem raději skleničku položila na stolek vedle postele a s vykulenýma očima se obrátila na Owena. Až teď jsem si vzpomněla, že v té ukradené knize z kostela byla informace o tom, že ovládání myslí je nejčastější kastou Temných, nechápala jsem, jak se něco takového dá označit za živel, ale nevěděla jsem, jak to vlastně funguje.

„Tohle dává smysl. Rachel po tobě vyjížděla, protože ji Garett ovlivňoval. Něco jí přikázal a ona to udělala, protože jí ovládl mysl. Rachel se nechala, protože měla Garetta ráda. Pravděpodobně ani netušila, co s ní dělá," vysvětlil.

„To červené víno..." vzpomněla jsem si.

„Co je s ním?" zeptal se Owen a o kousek se ke mně naklonil.

„Vyslechla jsem si konečný rozhovor Garetta a Rachel. Držel ji za hlavu, koukal se jí do očí a přitom jsem slyšela něco o červeném víně. Bezpochyby ji naváděl, aby to na mě v konečné fázi naší hádky vylila a já se tím rozzuřila a zaútočila na ni mezi těmi lidmi..." znovu jsem se otřásla a bodlo mě u srdce.