Chlad. Zima. Tma. Slyšela jsem že když umíráte tak vám před očima proběhne celý život. Nic nevidím jen tyto tři: chlad, zimu a tmu. Topím se, padám do hlubin. Vím to. Tohle je konec. Nemám strach. Vím že nastal můj konec. „Abby, Abby!" Rychle se zvedám a lapám po dechu. Byl to jenom sen. Byl to jenom sen. Tuto větu si pořád opakuji, ale vím že to nebyl jen sen. Byla to moje první vize. Vize mojí smrti. Podívám se do oříškových očí mojí matky. V tu chvíli, když v jejích očích vidím strach padnu do její náruče a začnu brečet. Ani nevím proč brečím. Mamka mě celý život připravovala na tuto chvíli. Hladí mě po zádech a šeptá mi uklidňující slova. Ani nevím jak jsem usnula, ale probudí mě sluneční paprsky svítící skrz okno. Sednu si na kraj postele a složím hlavu do dlaní. Po pár minutách se zvednu a podívám se do zrcadla. Vypadám hrozně. Mé jinak vlnité, dlouhé hnědé vlasy mám jako vrabčí hnízdo. Velké kruhy pod modrýma očima. Tvář mám bledou a na sobě pomačkané pyžamo. Ze skříně si vezmu čisté oblečení a jdu do koupelny. Dám si rychlou sprchu a obléknu se. Poté si vyfénuji vlasy a sčešu je do culíku na temeni. Vyčistím si zuby a jdu do kuchyně. Cestou cítím jak se line z kuchyně voňavá káva a smažící se slanina. Vejdu do malé místnosti. První co uvidím je jak moje mamka stojí u kuchyňské linky a krájí ovoce. Když uslyší že jsem vešla otočí se a laskavě se na mě usměje. Sednu si.. Spíše dopadnu na židli u jídelního stolu a napiju se z mého hrnku horké kávy, kterou mi připravila mamka. Ví jak jí mám ráda: 2 lžičky cukru a mléko. „Věděla si že se to jednou stane." Podívám se na ni.. Má vlnité blonďaté po ramena dlouhé vlasy. Hnědé oříškové oči. Ani jednu vrásku. Vypadá nejvíc na 30 let. Je krásná... Protože je anděl a já také. „Já vím, ale nevěděla jsem že se to stane tak brzo." Moje mamka měla první vizi když jí bylo 25 let, mě je 18.„Každý anděl to má jinak. Třeba Angela měla svou první vizi v 17." Angela je „naše učitelka" jestli se tomu dá tak říct. Mojí mamku učila jak se srovnat a splnit se svýma snama. Zabručela jsem odpověď.„Co si měla v tom snu?"„Už si to moc nepamatuju a bylo to strašně rychlý a krátký.. Topila jsem se ve vodě a pak si mě vzbudila."„Časem budeš mít delší vize a také tam pak uvidíš koho máš zachránit nebo mu pomoci.. A jaký si měla pocit nebo co jsi cítila?"„Že umřu.." Mamka se začala dusit kávou tak jsem jí párkrát bouchla do zad a s udivením se na ní podívala. Ona můj pohled opětovala, ale v očích měla strach. Rychle vstala a šla.. spíše běžela do své pracovny kam jsem nikdy nemohla. Opakovaně jsem na ní volala, ale ona mě ignorovala. Když byla v pracovně třískla dveřmi a já tam stála a jen jsem koukala na dveře. Nevěděla jsem co se stalo, proč tak rychle změnila své chování. Radši jsem šla po schodech do svého pokoje a zavřela jsem se tam. Byla jsem jedináček a otce jsem taky neměla. Mamka mi vyprávěla že on byl v její první vizi. Když ho našla a zachránila tak se do sebe hluboce zamilovali. Byli spolu asi tak půl roku něž měla další sen. Musela odjet na druhý konec světa a splnit úkol. Otec s ní nemohl odjet, protože zrovna dodělal vysokou školu a našel si novou práci. A také proto že to byl člověk. Tak odjela a poté jsem se narodila já. Nevím jestli můj táta o mě ví, jestli mu někdy zavolala, jestli se jí zkoušel najít.. Mamka mi říkala že mam po něm modré oči a hnědé vlasy. Někdy si říkám jaké by to bylo kdyby bydlel s náma a jaký by to bylo mít tátu. No to se asi nikdy nedozvím. Lehla jsem si na postel a koukala do stropu. Nevěděla jsem kdy budu mít další vizi. Doufám že za dlouho. Tu beznaděj co jsem cítila byla hrozná.Skutálela jsem se na bok a šáhla na noční stolek a vzala si můj mobil se sluchátkama a začala jsem poslouchat písničku Fire and fury od Skillet. Lehla jsem si na záda a přemýšlela proč se mamka chovala tak divně . Po dlouhém přemýšlení mě obklopila únava, tak jsem usnula.
