Byla už skoro tma když jsem se probudila, koukla jsem se na budík na mém nočním stolku na kterém bylo 22:38. Měla jsem hlad tak jsem se zvedla a šla do kuchyně. Cestou kolem pracovny jsem si všimla že jsou dveře pořád zavřené. Byla jsem zvědavá jak dlouho tam bude a co tam dělá. Žádný jídlo jsem nenašla tak jsem si namazala rohlík s máslem. Sedla jsem si ke stolu a podívala se na okýnko nad linkou ze kterého svítilo dovnitř měsíční světlo. Jak jsem dojedla tak jsem se zvedla a šla ven. Radši jsem si vzala mikinu kdyby mi byla zima. Vyšla jsem z domu a šla na zahradu. Nejbližší dům od nás byl asi tak 1km. Takže jsme tady měli klid. Kolem zahrady rostly velké listnaté stromy. Měli velké větve které šahali až do nebe. Lehla jsem si na měkkou voňavou trávu a podívala se nad sebe na hvězdy. Ležela jsem takhle asi 10 minut když se mě zmocnila má vize.. Byla jsem na velkém srázu u moře. U kraje stál nějaký kluk. Viděla jsem jenom pevná záda a tmavé vlasy na temeni. Chtěla jsem jít za ním ale on šel blíž ke kraji a pak skočil. Ve svém nitru jsem cítila silné bodnutí bolesti a strachu. Začala jsem křičet a běžela jsem ke kraji. Viděla jsem jak se na mě podíval než spadl a poté se nad ním uzavřela hladina. Ani nevím proč ale skočila jsem. Prostě jsem ho musela zachránit. Když jsem dopadla na hladinu procitla jsem a viděla jsem jen hvězdy nade mnou. Zvedla jsem se a běžela zpátky do domu abych to řekla mamce. Došla jsem k pracovně a začala klepat. Když jsem zběsile klepala potřetí zaposlouchala se, ale nic jsem neslyšela. Opatrně jsem zatáhla za kliku a podívala se dovnitř, ale nikdo tam nebyl. Zavřela jsem dveře a přemýšlela jsem kam mohla odejít takhle na noc. Šla jsem do pokoje a pokoušela se jí dovolat na mobil. Ozvala se mi jen hlasová schránka, tak jsem jí zanechala vzkaz aby mi zavolala až bude moc. Šla jsem do svého pokoje a přemýšlela jsem co budu dělat. Nebyla jsem vůbec unavená tak jsem si vzala svou oblíbenou knížku a začala číst. Četla jsem asi do 3 hodin do rána, když jsem uslyšela bouchnout hlavní dveře. Založila jsem si stránku kde jsem skončila a seběhla po schodech dolů kde jsem viděla mamku jak si sundává boty.„Ahoj kde jsi byla?" Zvedla ke mně unavený pohled a konejšivě se na mě podívala.„Nikde zlatíčko, jsem unavená takže si půjdu lehnout. Nezapomeň že zítra k nám přijde návštěva takže to tu ukliď. Dobrou.." Než jsem stihla něco namítnout byla už ve svém pokoji. Pořád jsem nechápala její chování. Jestli to je kvůli mé vizi.. Tak každý jednou umře ne..? Akorát že já dříve a vím jak. No nic teď už s tím nic neudělám. Zhasla jsem v předsíni a šla do svého pokoje. Rozhlídla jsem se, měla jsem malý pokoj, ale pro mě tak akorát. Každou zeď jsem měla jinou. Na jedné jsem měla různé citáty, texty z knížek nebo písniček. Prostě všechno co mi utkvělo v hlavě. Uprostřed zdi jsem měla svou postel a z každé strany noční stolek. Na té další jsem měla koláž ze svých fotek. Ráda jsem fotila, byl to můj koníček, svět do kterého jsem mohla utéct a nemyslet na přítomnost. Fotila jsem hlavě umělecké fotky na kterých jsem zachytávala hlavně stíny, hřebíky a jiné detaily, ktere na první pohled člověku přijdou hrozně nezajímavé, ale v detailu na fotce vypadají prostě úžasně. U této zdi jsem měla pracovní stůl s notebookem a dvě okna. Za dveřmi byla obyčejně bílá zeď . Vedle dveří jsem měla věšák na oblečení. A na poslední jsem měla namalované různé obrázky, kytky, stromy a tak.. U této jsem měla velkou černou skříň, malý křesílko a u něj stolek na který jsem si pokládala knížky. Mám to tu ráda, mohu se tady chovat sama sebou. Byla jsem už docela unavená tak jsem si šla lehnout do postele , asi po pěti minutách jsem usnula do hlubokého spánku beze snů.
Ahoj, doufám ze se vám to bude líbit :) klidně napište koment co bych mela vylepšit :D
