Volání Měsíce

Kapitola 4

Očima těkal po okolní vegetaci. Jezírko bylo na mýtince a i když sem normálně nikdo moc nechodil, někdo si mohl vyjít na procházku. Potřeboval, aby si ho nikdo nevšiml, teď nepotřeboval nikomu vysvětlovat, jak se uprostřed lesa objevil zmatený týpek pokrytý krví. Stál na kraji vodní plochy. Jezírko bylo mělké. Nabral vodu do dlaní, z nichž vytvořil mističku, a začal si oplachovat obličej. Krev vytvořila na hladině narudlá kola.

Teď, když se trochu uklidnil, musí vymyslet, co řekne Camille. Uvěřila by mu, kdyby řekl, že šel na procházku, uklouzlo mu to a spadl do kaluže, proto je tak mokrý? A co s tím tričkem? Možná, kdyby se mu povedlo skrýt krev pod bahno...

A nebo se jí prostě zbav, ozvalo se Zvíře uvnitř jeho mysli.

Cože? Trhl sebou. Jak ho mohlo něco takového napadnout? To nemůže. Camille je jeho přítelkyně a on ji miluje. Zbavit se jí rozhodně nepřipadá v úvahu. Vlastně, zbavit se kohokoliv nepřipadá v úvahu.

Zatřásl hlavou ze strany na stranu, jako by se snažil Zvíře vytřepat ven.

"Ty buď zticha. Tohle je moje mysl a moje rozhodnutí." pronesl tiše.

Zvíře zavrčelo, něco si nesrozumitelně zamumlalo, ale stáhlo se. Mikea to překvapilo. Čekal, že bude ta nově objevená divočejší část jeho já o své právo kecat mu do věcí víc bojovat. Pocit vítězství jej příjemně zahřál u srdce a na tváři se mu objevil náznak úsměvu. Třeba už se mu příhoda jako dnes nestane.

"Ale copak nás tak potěšilo?"

Jeho tok myšlenek byl přerušen hlasem. Až příliš se zabral do konverzace sám se sebou, že si přestal hlídat okolí.

"Já, ehm..." chystal se doříct větu, něco si narychlo vymyslet, ale jakmile obrátil zrak za hlasem, zapomněl, co to bylo.

Stála tam dívka, ta stejná jako v jeho snu v nemocnici. Stříbrné vlasy se volně pohupovaly ve vánku. Byla nahá. Mikova slušnost na něj křičela, ať se otočí a něco na sebe jí nabídne, on však od jejího těla nedokázal odtrhnout zrak. Pohybovala se směrem k němu, nohama našlapovala téměř neslyšně. Oči měla jako tekuté zlato. I když vypadala o něco mladší, sálala z ní nadřazenost. Přišla až k němu.

"Ty jsi moje uprchlá večeře." usmála se a Mike s malou úlevou zjistil, že její zuby vypadají víceméně normálně.

Prohlédla mu zpříma do očí a začala jej obcházet. Přičichla k němu.

"Myslela jsem si, že nepřežiješ, ale očividně jsi silný. Mohl by ses stát mým druhem a spolu bychom mohli obnovit mou smečku."

Nehtem pravé ruky mu přejela po páteři. Oklepal se.

"Ty jsi ten vlk z té noci?" vydechl.

Souhlasně přikývla. Ovinula svoje ruce kolem jeho krku a boky se mu otřela o ty jeho.

"Ty jsi teď jako já. Stal se z tebe Vlk. Přidej se ke mně a ukážu ti moc, která v tobě dřímá." zašeptala mu do ucha.

Než Mike stačil jakkoliv zaprotestovat, skousla jeho dolní ret, plynule přešla ke krátkému polibku a otřela se mu tváří o bradu. Mike se nedokázal bránit. Každičký kout jeho těla křičel ano, ať si ji vezme přímo teď a tady, ale jeho svědomí po něm plivalo Camilliino jméno. Kousl se do rtu a zatnul pěsti. Nemůže. Vlčice mu slízla krev ze rtu a přisála se na něj. Její polibek byl teď mnohem intenzivnější, boky se jí vlnily a prstem mu dělala kroužky na zádech.

"Jsi můj a budeš dělat, co já ti povím, protože já jsem Alfa," odmlčela se na další polibek,"a teď si mě vezmi."

Její hlas byl hypnotizující. Mike cítil, jak se mu rozšiřují zorničky. Jeho Zvíře se vrátilo zpět, tentokrát na něj udeřilo mnohem silněji. Zastihlo jej nepřipraveného. Vkradlo se do jeho mysli a rychle nad ním převzalo kontrolu.

"Ano, má paní." vzdychlo hlubokým hlasem.

"Hodný kluk." Alfa se usmála.

Položila se do měkkého chomáčku trávy. Zvíře příliš neváhalo. Mike se přikrčil nad ni

a ruce jí pevně přitiskl k zemi. Nasál její vůni. Oči měl zlaté, zorničky rozšířené. Přisál se jí na hrdlo, střídavě jí po něm přejížděl jazykem a líbal jej. Když se dostal k ušnímu lalůčku, vzal jej mezi zuby a skousnul. Alfa spokojeně zamručela. Zvedla jedno koleno a začala s ním třít po Mikeově vnitřní straně stehna. Mike olíznul hranu její brady. Pokračoval na klíční kost, přes prsa a břicho, až se zastavil u jejího klínu. Uvolnil sevření rukou a přemístil je na Alfina stehna aby je od sebe odtáhnul. Alfa teď před ním ležela jako na talíři, jen si ukousnout. Rychlým pohybem rozepnul pásek a nechal kalhoty i spodní prádlo spadnout na zem. Shýbl se níž a nasál její pach. Cítil, jak jej chce, cítil, že je na něj připravená. Jazykem několikrát obkroužil její pupík, poté ji chytil za pas a otočil tak, že teď stála na kolenou a podepírala se lokty. V myšlenkách cítil, jako by mu říkala, ať pokračuje. Natáhl se nad ni a zakousl se do jejího ušního lalůčku, stisknul pevně až na jazyku ucítil slabou pachuť krve, zatímco do Alfy zezadu vnikal. Zasténala a prohnula se v zádech, na což Mike zareagoval přitlačením její přední části na zem. Rukou jí zajel do vlasů, obmotal si je pevně okolo zápěstí a zatáhl za ně, aby její hlavu naklonil dozadu. Otřel se Alfě o obličej, měla zavřené oči a zhluboka dýchala. Přesunul se k jejímu rameni a zakousl se do něj. Vytryskla krev, pomalu Alfě stékala po hrudníku. Mike začal přirážet, s každým dalším pohybem se síla jeho stisku zvyšovala. Alfa zavzdychala a svaly v jejím těle se napnuly. Rytmicky rozpohybovala boky proti Mikeovým nárazům. Jeho čelisti drtily její rameno, až se jeho zuby zaryly do kosti. Cítil, jak se celé její tělo stahuje. Přirážel silněji a silněji. Ruku, kterou se podepíral, přesunul na její břicho. Nehty zatnul do jemné pokožky. Vrčel a okolo rtů mu bublala krvavá pěna. Teplo, které naplňovalo celé jeho tělo, se teď přesunulo do jeho klína. Naposled dvakrát přirazil, když se celé jeho tělo křečovitě stáhlo a on vyvrcholil. Několikrát se zhluboka nadechl a uvolnil sevření čelistí. Alfa vydechla. Boky se přitiskla Mikovi do klína. Zajela mu prsty do vlasů a políbila jej na hranu brady. Olízla krev na jeho rtech.

"Tak je hodný kluk." zašeptala.

Zhluboka se nadechla a přerušila jejich intimní spojení. Postavila se. Prsty levé ruky si přejela po kousanci na rameni. Otřela je do krve a přejela si s nimi po rtech.

"Ještě se uvidíme." zašeptala a v mžiku oka zmizela v lese.

Mike odpočíval ve vyležené trávě. Jeho dech se pomalu vracel do normálu, stejně jako Zvíře pomalu opouštělo jeho mysl. Zlatý odstín z jeho očí zmizel a byl nahrazen původní pomněnkovou barvou. Několikrát zamrkal, jako by se právě probral z tvrdého spánku. Prohrábl si vlasy a rozhlédl se kolem sebe. Vzpomínky měl zamlžené, jako by vše jen pozoroval skrz kalné sklo. Avšak podle doznívající erekce dokázal uhodnout, co se stalo.

"Bože, ne..." položil hlavu do dlaní.

Právě podvedl svoji přítelkyni s nějakou divnou holkou, která je podle všeho vlk a ještě ani nebyl při smyslech. Přetočil se na břicho a schoulil se do fetální polohy. V duchu naštvaně zavrčel na Zvíře.

"Ten bastard..."

Nahmatal nedaleké kalhoty a spodní prádlo a natáhl si je. Podíval se na krvavé tričko opodál. Seru na to, jdu bez něj. Opláchl si obličej, aby smyl krev okolo úst, a rozběhl se se pryč z lesa. Určitě nechce vlčici potkat znovu.