100 let (Starshine Legacy)

Mentální úder

,,Takže já umim zabíjet lidi jo?"
,,My tomu říkáme mentální úder."
Alex vzala Dianu na procházku po rozkvetlé Pandorii. Chtěla jí pomoct odhalit svůj dar. Jak se tak procházely, Diana si prohlížela stromy, obsypané růžovým listím a poslouchala uklidňující šustění růžové trávy. Pokládala nohu před nohu a při tom si povídala s Alex.
,,Ale já ještě mentální úder neumím. "
,,A právě proto jsem tě sem vzala. Pojď za mnou, půjdeme na místo, kde se mentální úder naučíš."

Lisa s Patriciou se šli také projít po rozkvetlé Pandorii. Jejich ohnivě rudé vlasy pročesával zdejší teplý vítr. Procházely kolem bublajících jezírek, nádherných velkých květin (jak jinak než v růžové barvě) a obřích hub, vedle kterých by houby z našeho světa vypadaly jen jako titěrní cvrčci.
,,Cože? Takže já mám jako uzdravovat lidi?"
,,Ano. A nejen lidi, nýbrž všechny tvory ve vašem světě i Pandorii."
,,Takže mi chceš říct, že Elijah umí vidět do budoucnosti, Oliver otevírá bránu sem, Diana teda asi umí zabíjet a ničit a já... já si zvládnu zahojit modřinu..."
,,Neber to na lehkou váhu. Tvého daru je potřeba víc než si myslíš. A vyžaduje velkou zodpovědnost."
,,No, to je teda fakt skvělý."

Anne s Oliverem zrovna procházeli jeskyní. Byla v ní velká tma a ticho, jenž přehlušovaly pouze hlasy ženy a pihatého kluka.
,,Kam to vůbec jdeme?"
,,Tam, kde září legenda."
Oliver její odpověď sice moc nepochopil, ale radši se soustředil na to, aby držel krok. Po chvíli Oliver uviděl záblesk růžového světla. Postupně se k tomu světlu blížili. Oliver si vzpomněl na Stonehenge. Co by se stalo, kdybychom ho tehdy neobjevili?, přemítal. Došli do užší chodby, na jejíž zdech zářily vyryté jakési nákresy.
,,Jsme tu. Zde jsou zapsány všechny události od Garnokova zadržení."
,,Já tu vidím jen malby na zdi."
,,Jsou to víc než jen obyčejné malby. Je to legenda."
Přešli k prvnímu zářícímu obrazu, jenž se nacházel na pravé straně.
Na růžovém nákresu byl vyobrazen jakýsi kruh. Zřejmě nějaká planeta, pomyslel si Oliver. Na planetě stály dvě bytosti - něco mezi koněm a člověkem - a v rukou držel každý dlouhý trojzubec. Stáli k sobě zády a nad nimi se blyštila malá hvězda.
Anne po chvíli pravila:
,,Toto byli minulí strážci Pandorie. Jejich planeta byla klidná a mírumilovná. Všichni tvorové, jenž ji obývali, si navzájem pomáhali a žili pokojně."

Přešli k dalšímu obrazu. Opět na něm byla ta planeta. Až na jeden rozdíl - už na ní nestáli strážci Pandorie, nýbrž obrovská příšera, vzhledem připomínající chobotnici. Všude okolo ní svítila řada vlnovek. Asi plameny. Vypadalo to, jakoby ta "chobotnice" na planetu zaútočila.
,,To je Garnok?"
,,Ano. Objevil se zničehonic a zaútočil na strážce. Byl to krutý souboj."

Na následující kresbě strážci Pandorie zapichovali své trojzubce do Garnokových chapadel.
,,Naštěstí se našim strážcům podařilo ho přemoci."

Přecházeli k obrazu, ve kterém se Garnok krčil v nějakém silovém poli, které bylo zřejmě napájeno pomocí dvou symbolů. Z jedné strany na hvězdu a z druhé na slunce. Vedle klece z každé strany opět stáli strážci.
,,Byl držen těmi nejpevnějšími zámky a nepřetržitě hlídán strážci."

Další nástěnná malba zachycovala Garnoka v raketě. Dole byly naznačené vlnovky, značící tentokrát asi vodu. Nad raketou se tyčily tři hvězdy a v dolním rohu byla opět vyobrazená Pandorie.
"Nakonec ho strážci naložili do kosmické lodi a vydali se na konec galaxie s cílem Garnoka tam navždy uvěznit."
,,O tom nám povídal Fripp."
,,Ano. Fripp byl jedním ze strážců."

U dalšího obrázku si Oliver vybavil Frippovo povídání o jeho incidentu s Garnokovým vězněním. Na kresbě byla kosmická loď, která se společně s Garnokem řítila na planetu, v jejíž středu byla vyobrazena silueta člověka - planetu Zemi. V rohu byla nakreslena celá Sluneční soustava a okolo Země obíhal Měsíc. Z lodi sršely plameny a stejně tak sršely i z rohů obrázku.
,,Garnokovi spojenci však převzali nad lodí kontrolu a zřítili jí na planetu Zemi."