Jiná doba... jiní lidé... konec světa
*Tento příběh je inspirovaný hrou Starshine Legacy a objevují se v něm postavy právě z této adventury. Ale nebojte se toho, že příběh nebudete chápat, pokud jste hru nikdy nehráli. K tomuto příběhu znát hru nen...
,,C-C-Cože?" ,,Je to tak Olivere. Ty dokážeš otevírat bránu do Pandorie... Jsi klíč k průchodu do zcela jiné dimenze, o které si obyčejné bytosti smí nechat jenom zdát." ,,Ale-Ale já nevím, jak se to dělá, já tu bránu neumím otevřít." ,,Musíš věřit v sebe sama a vydat se cestou větru. Pandorie existuje v srdcích všech živých tvorů a jít tam je jako procházet se snem. Hlavně musíš věřit... Hodně štěstí..."
,,Hej, hej počkej... HEJ!!!"
Zmizel. Přátelé i koně zůstali stát s otevřenou pusou. Ticho prolomil až Cannon. ,,Tak na co čekáš? Otevři to." ,,To se ti lehko řekne, ale já vážně nevím, jak." ,,Tak se řiď tím, co ti řekl ten Fripp. Věř si." ,,Já si věřím dost na to, abych nevěřil, že je to možné." ,,No, tak si třeba zkus tu bránu představit." prohodila Diana. ,,Mluvíš, jako bys s tím měla zkušenosti. Tak dobře, zkusím to." Oliver zavřel oči a pokusil se představit si Pandorii. Vůbec mu to nešlo. Jediné, čemu totiž po celý život věřil, byla fakta, a jeho silná intelektualita mu nedovolovala otevřít duševní bránu fantazii. Notak, věř si Olivere! Oliver se zcela uvolnil. Ruce nechal viset podél svého těla, dýchal hlasitě a zhluboka. Najednou se mu Pandorie představila úplně sama. Oliver před sebou viděl nádherné, mystické místo, plné kopců, jezer, rostlin a přírodně vytvořených mostů. Vše, zbarvené do růžova. Oliverovi to navozovalo zvláštní pocit euforie. Otevřel oči. Před osmičkou se točil bílý svítící kruh - brána do Pandorie. ,,Tys to dokázal Olivere! Otevřel jsi to!" ,,Hustý." ,,No to je sice hustý" promluvila Patricia ,, , ale ta brána se vznáší nad roklí. Myslíte si, že můžeme chodit po vzduchu? Protože mě se to nechce úplně pokoušet." ,,No..." ,,Já to zkusím." ozval se Mariah. ,,Počkej Mariahu!" Ale to už si to Mariah štrádoval k rokli. Vystoupil z bezpečí pevné země. Nespadnul. ,,Hele, nic se neděje." Ostatní se také vydali vstříc bráně. ,,Připadám si, jako bych lítala." ,,Hej, budete tam ještě dlouho?" Mariah zmizel v bráně. Zbytek party ho následoval.
Ocitli se v Pandorii. Od Oliverovy představy se toto místo velmi lišilo. Nebyla v něm žádná jezera, rostliny nebo kopce a už vůbec ne růžová. Snad jen obloha a rokle nad mostem, na kterém se naši hlavní hrdinové právě nacházeli touto barvou zářily. Zbytek místa pokrývala zákeřně volající tmavě modrá barva. Přešli most, pod kterým lpělo už jen růžové prázdno. Před sebou uviděli čtyři obrovské sochy koní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Cestu však blokovala jakási zdejší příšera, která vypadala spíše jen jako pohybující se černá koule. ,,Myslíte, že nám něco udělá?" ,,Nehodlám to pokoušet, musíme ji nějak proběhnout." ,,Tohle? Brnkačka." promluvil opět Mariah. Bez problémů kolem příšery procválal a rázem se na ostatní díval z druhé strany. ,,Pohněte!" Zbytek party se pokoušel dostat se na druhou stranu též, až se všem podařilo proběhnout kolem příšery. ,,Má tlustý sklo." ,,Tohle jsme fakt potřebovali slyšet Elijahu." ,,Hele, podívejte!" řekl Texas a pozorně se podíval na podstavec jednoho z obřích koňů. ,,Něco se tu píše." Diana došla ke svému koni a upřeně se zadívala na podstavec sochy. ,,Má pravdu.":
