100 let (Starshine Legacy)

Na výběr

Všemi rázem otřáslo zemětřesení. Ve zdi, jenž měla zabránit průniku mořské vody do kráteru, se pod tlakem vytvořily trhliny. Do kráteru začala pomalu vtékat voda. V zemi se vytvořila díra, z které se vyvalila tmavá mlha.
,,HLUPÁCI, SELHALI JSTE! TEĎ UŽ BUDETE JEN SLEDOVAT ZKÁZU SVÉ ZEMĚ!"
Z Glandese se v mžiku stal taktéž mlžný oblak, jenž se spojil s mlhou a vytvořil tak jeden velký tmavý mrak. Garnokův duch se dostal na svobodu. Ale aby dokázal ničit a plenit naší planetu, potřeboval ještě poslední věc. Tělo...

Mlha se rozlétla naproti Oliverovi. Než si Oliver stačil cokoli uvědomit, mlha mu vstoupila do úst. Jeho tělo začalo okamžitě růst. Ruce i nohy se proměnily v obrovská chapadla. Ze zad vyrostly ostré bodliny. Ostatní se strachem nedokázali ani pohnout. Jediné, co mohli udělat, bylo sledovat svého nejlepšího kamaráda, jak se pomalu mění ve stvůru. Glandesovi muži, dříve si hrající na silné a odvážné jedince, vzali zbaběle nohy na ramena. Přeměněný Oliver rozzuřeně zařval. Jedním chapadlem odhodil Patriciu s Elijahem. Druhým shodil Steeltoa s Texasem. Kdyby neschytal do obličeje mentální úder, odnesl by to i Mariah s Cannonem. Až na to, že ten mentální úder nevyslala Diana...
Naším hrdinům přišli na pomoc duchové na koních. Mezitím, co se hrdinové vzpamatovávali, Alex se svým koněm Tin-Canem odváděli nestvůřinu pozornost pomocí mentálního úderu. Hrdinům a jejich koním přispěchali na pomoc Lisa se Starshinem. ,,Nedokázali jsme to" řekl Elijah, zatímco si přidržoval těžce naraženou paži ,, ,Garnok se osvobodil." ,,Ještě není všem dnům konec" ozvala se Linda, jenž se se svým koněm Meteorem stihla dostat přes nestvůru a doběhnout k nim ,, ,Garnoka můžeme zničit." ,,Bohužel však budeme muset společně s ním zničit i Olivera." dodal sklesle Meteor. ,,Cože?!" ,,To jako... zabít?" zeptala se vystrašeně Diana. "Nedá se nic dělat. Garnok již posedl Olivera a převzal kontrolu nad jeho myslí. Pokud máme zabránit zničení vaší planety, budeme je muset zneškodnit oba." ,,Ale, to přece... je to náš nejlepší kamarád!"
,,Jak jsem již řekl... není jiná možnost." Mezitím Tin-can s Alex už nedokázali udržet nestvůru na místě. Garnok chytil Alex a dusil jí chapadly. Alex málem vypustila duši, když na Garnokovo chapadlo přistál Dianin mentální úder. Garnok okamžitě pustil skoro mrtvou Alex a bolestně zařval. Za Alex zatím doběhl Tin-can a pomohl jí se vzpamatovat. Diana zasypávala Garnoka mentálními údery, ačkoli jí v hloubi duše sežírala obrovská bolest z toho, že ubližuje svému nejlepšímu příteli. Po chvíli byla Alex opět ve formě a přidala se k Dianě. Elijah s Patriciou pořád ještě debatovali s Lisou a Lindou, ke kterým se přidala i Anne se svým koněm Concordem. Ani jeden nechtěl zabít svého kamaráda. Moc dobře si však uvědomovali, že jim nic nezbývá. Patricia se podívala na jejich dřívějšího kamaráda. Už v něm neviděla toho chytrého, laskavého a pilného chlapce. Před sebou viděla jen vzteklé monstrum, které se divoce ohánělo po Dianě, Tin-canovi a Alex. ,,Dobře... uděláme to." ,,Je mi to líto, ale opravdu s tím nic jiného dělat nemůžeme." Elijah si smutně povzdechl. Jeho smutek přerušil zvuk rychle se rozpadající zdi okolo kráteru. "Dobře, nemáme moc času. Zeď se za chvíli úplně protrhne a celé se to tu zaplaví. My Garnoka udržíme na místě a vy ho společně zničíte. Vytvořte společně mentální úder a Garnoka zabijte."
Hned na to Linda, Lisa, Anne a Alex vykouzlily zářivé růžové řetězy, kterými Garnoka obmotaly. Stvůra naštvaně řvala a skučela. Všichni koně se postavili okolo nestvůry. Elijah, Patricia a Diana věděli, co dělat. Vzájemně se chytli za ruce. Na zemi pod nima zazářil růžový ornament. Každý z nich potom uvolnil veškerou svou energii pro vytvoření úderu. Společnými silami vytvořily obrovskou zářivou kouli. Ať už nechtěně, jí vyslali na Olivera. Stvůra naposledy zařvala...

Trojice se pomalu vzpamatovávala. Vypotřebovali veškerou svou energii a jejich těla se vyčerpala. Patricia se rozhlédla. Uprostřed kráteru leželo Oliverovo bezvládné tělo. Patricia se k němu ihned rozběhla. Hned k ní přispěchali Elijah s Dianou. Cannon již ležel u svého bývalého jezdce. Po tlamě mu tekla jedna slza za druhou. Patricia s Dianou propukly v hysterický pláč. Elijah se snažil zakrýt svůj opuchlý obličej. Nemohli uvěřit, že jejich dlouholetý kamarád je mrtvý. K nehybnému tělu přikráčely duchové se svými koňmi. Se zármutkem v očích složili hlavy. Patricia položila dlaně na Oliverovu hruď a začala do jeho těla uvolňovat svou energii. Oliver se však neprobouzel.
,,Já tomu nevěřím, nemůže být pryč!"
,,Patricio... už nejde nic udělat." Pravila zklesle Anne, štípajíc si jedním prstem do ruky. Snad také doufala, že to byl jen sen, ze kterého se nakonec probudí.
,,Já to neberu! Mojí schopností je vracet životy - tak proč to teď nefunguje?!"

Dlouhou dobu v kráteru panovalo smrtící ticho... ticho, které záhy přehlušilo plácání bláta a vyčerpané vzdechy. Oliver pomalu otevřel svá víčka.

,,...OLIVERE!" Křikli přátelé a spoutali Olivera v silném objetí.
,,U -dusí-te mě"
Trojice okamžitě Olivera pustila.
,,Co se stalo?"
,,No, kromě toho, žes umřel, tak asi nic zajímavýho."
,,...cože?!"
,,Ále, to neřeš." uchechtl se Elijah.
Vtom uslyšeli zvuk křupání a praskání. Zeď se protrhla. Do kráteru se rychle valily proudy mořské vody. "Utíkejte!" křikla Linda. Všichni se rázem dali na útěk, směrem k průchodu do kráteru. Elijah společně s Patriciou pomáhali Oliverovi. Diana se s koňmi dostala do trubky jako první. Za ní doběhli ostatní. Hned, jak Oliver vstoupil do průchodu, Garnokova kobka se navěky zaplavila...

,,Skvělá práce děti, podařilo se vám zničit nebezpečné zlo. Zároveň jste si procvičili své schopnosti. Nyní s námi odejdete do Pandorie, kde se z vás stanou noví strážci Pandorie a duchové na koních, stejně jako jsme jimi byli my."
,,Jó, k tý Pandorii... musíme tam? Jakoby, my jsme spokojený tady."
Duchové si se svými koňmi vyměnili překvapené pohledy.

,,Nu, je tu možnost, že zůstanete se svými koňmi tady."
,,Fakt?"
,,Ale přijdete tím o své schopnosti a už  nebudete moct mluvit se svými koňmi."
,,Dáme vám tedy na výběr. Buď s námi půjdete do Pandorie nebo zůstanete zde, avšak už nebudete vládnout našimi silami."
Naši hrdinové se společně se svými koňmi chvíli radili. Poté Oliver pronesl jasnou odpověď:

,,Zůstaneme tady."

,,A jste si jisti? Už nikdy neuslyšíte hlas svých koní."
,,To nám nevadí. I tak si budeme stále velmi blízko. A vlastně... nebýt toho všeho, nikdy bychom si neuvědomili, jak moc jsme se svými koňmi spjati. A těch pár slov se mezi silou našeho přátelství stejně vždycky ztratilo."
Anne se doširoka usmála.
,,Pak tedy navždy sbohem... a hodně štěstí na vašich příštích cestách."
Duchové se naposledy usmáli a společně se svými koňmi zmizeli do Pandorie, dál vyčkávat, až náš svět bude potřebovat jejich pomoc.

Osmička se s úsměvy na tváři vydala zpátky do stájí. Nemohli se dočkat až to zítra vše vypoví panu Shermanovi. Však i on v tomto příběhu hrál významnou roli...

,,A víte co? Já si až teď uvědomil, že jsme je vlastně viděli naposledy."