Voda je živá. Hned jak se ponoříte, okamžitě odhalí tesáky a zaútočí. Ale není se čeho bát. Neodporujte vodě. Stačí ponořit svoje prsty do hladiny a vytvořit si otvor. Potom přesunout tělo tím otvorem. Pohyby rukou, hlavy, hrudníku...
Před pár lety
"Jeho plavání bylo vždy tak hladké!" rozplývala jsem se nad Harukou v bazénu.
"Ano! Jako delfín!" kývl nadšeně Nagisa.
Vedle nás na jiné dráze se začal chystat ke skoku nějaký kluk.
"Kdo je to?" koukl na červenovlasého kluka Nagisa.
"Matsuoka Rin. Přešel do naší třídy před týdnem." řekla jsem Nagisovi.
Rin si nasadil čepici a brýle. Zatáhl za jeden z pásků od brýlí a pustil ho. Postavil se na stupínek a už nám předvedl plynulý skok do vody.
Plaval rychle a plynule a pomalu doháněl Haruku.
Haru si ho všiml a přidal do kroku. Ke konci bazénu se zdáli být vyrovnaní, ale Haru se záhadnou rychlostí připlaval jako první.
"Nikdo se ti ve vodě nemůže vyrovnat, Haru-chan!" usmála jsem se na něj a podala mu ruku.
"Přestaň k mému jménu přidávat to '-chan'." řekl podrážděně a moji ruku přijal.
"To bylo cool Nanase-kun! Chtěl bych umět plavat jako ty!" poskakoval kolem Nagisa.
"Jsi vážně tak rychlý, jak se říká." usmál se na nás z vody Rin.
"Jaký si měl čas?"
"Časy mě nezajímají." odpověděl mu nezaujatě Haru.
"To se o tobě říká taky." smál se Rin z bazénu.
"Poslyš Nanase. Nechceš se se mnou na příštím turnaji přihlásit do závodu štafet?" ptal se Haruky Rin, hned jak se vyškrábal z bazénu.
"Plavu jenom volný styl." odpověděl Haru a znova přešel ke stupínku.
Postavil se na něj a už byl ve vodě.
'To je celý Haru...' pomyslela jsem si s úsměvem na tváři.
. . .
Dnešek
"Dobré ráno, Tamuro!" pozdravila jsem starou dámu, kterou tu občas potkávám.
"Dobré ráno, Makoto. Vezmi si tohle." odpověděla usmívající se stařenka a strčila mi do ruky balíček.
"Děkuji. Uvidíme se později!" usmála jsem se na ni a spěchala jsem dál.
"Buď opatrná!" zakončila náš rozhovor Tamura.
Už mi zbývalo jen pár schodů a měla bych být na ulici, kde bydlí Haru.
'No né! Koťátko!'
Zastavila jsem se a čapla jsem si na schodech.
"Dobré ráno." pozdravila jsem ho a jemně pohladila po hlavičce.
Chvíli jsem ho hladila a pak jsem si uvědomila, že jsem se chtěla stavit u Haruky. Rychle jsem vstala a rozběhla se nahoru po schodech.
Zazvonila jsem na zvonek a čekala, jestli mi Haru otevře. Nic se nedělo.
"Myslím, že nemám na výběr..." povzdychla jsem si a přesunula jsem se k zadnímu vchodu.
"Omlouvám se, že vyrušuji." zahlaholila jsem hned, jak jsem otevřela dveře.
Vešla jsem do koupelny. Kde jinde by taky Haru byl...
Hned u dveří mě v košíku přivítalo jeho oblečení.
"Jak jsm si myslela..." povzdychla jsem si znova a opatrně vešla do části s vanou.
"Jdu dovnitř!" řekla jsem s rukou přes oči, kdy by byl Haru nahý.
Musela jsem se podívat! Uff... má plavky...
"Dobré ráno, Haru-chan!" pozdravila jsem ho a podala mu ruku.
Haru vynořil hlavu z vody a zatřepal s ní.
"Řekl jsem ti, abys vynechala z mého jména '-chan'." řekl Haru a přijal moji ruku.
"Zase ses koupal v plavkách?" nedala jsem si říct a vyčetla mu to.
"Odprejskni. Přijdeš pozdě." odsekl Haru bez zájmu a šel do kuchyně.
"To je můj život." zamumlala jsem zdrceně a následovala ho.
"Proč si sakra griluješ rybu?" vyjekla jsem zmateně ve dveřích, když jsem uviděla, co ten blázen dělá.
"Ještě jsem neměl snídani." odpověděl Haru.
Prohlédla jsem si ho.
"Ty jsi si oblékl zástěru přes plavky?" divila jsem se znova.
"Nechci na nich mít olej." pokrčil nad tím rameny.
Něco cinklo.
Otočila jsem se a můj pohled padl na toastovač.
"Toast a ryba?" podivila jsem se.
. . .
"Takže, proč jsi šla celou tu cestu, aby jsi mě vyzvedla?" zeptal se mě Haru, když jsme se konečně dostali k cestě do školy.
"Včera jsi se neukázal na slavnostním ceremoniále."
"Bylo mi špatně." vymluvil se Haru.
"A víš teda, ve které třídě jsi? Jsme znova ve stejné třídě!" usmála jsem se na něj.
"Třída 1! Jo a dostaly jsme za třídní učitelku nějakou novou dámu. Už první den jí dali přezdívku. Učí literaturu, ale je trochu zvláštní." pokračovala jsem ve svém hovoru, i když jsem tušila, že mě neposlouchá.
Sledovala jsem jeho pohled, který směřoval k oceánu. Bylo mi jasné, že myslí jen na to, aby z té školy vypadl a mohl se ponořit do vany s vodou.
"Doufám, že se brzy oteplí, abys mohl plavat." povzbudila jsem jeho myšlenky.
Se zájmem se na mě podíval, ale potom jako vždy nezaujatě odvrátil hlavu.
. . .
O pár minut ve třídě
"Slečna Nanase Haruka!" vyvolala učitelka Harukovo jméno, ale s trošku jiným rodem.
"Paní učitelko! Haruka je kluk!" neodpustila jsem si výkřik.
"Omlouvám se, Nanase-kun!" spustila hned učitelka.
"Ty jsi tu včera nebyl, že? Já jsem Amakata Miho, vaše nová třídní učitelka. Ráda tě poznávám!" představila se Harukovi učitelka a usmála se.
Haru jí to oplatil civěním na oceán, jako každému.
"Na oběd... nechceš se najíst na střeše?" zeptala jsem se Haruky.
"Nepřinesl jsem si oběd." vymáčkl ze sebe konečně Haru, když jsem vyšli ze třídy.
"Chceš jít teda něco koupit?" zeptala jsem se ho.
"A nebo si vem něco mého. Dneska jsem dostala balíček od Tamuri." vzpomněla jsem si a vytáhla balíček s uzenou chobotnicí.
"Haru-chan! Mako-chan!" ozvalo se ze schodů od nějakého blonďatého kluka.
"Mako-chan?" vzpomínala jsem.
"Haru-chan?" podíval se na mě Haru.
A pak nám to došlo.
"Nagiso!?" zvolali jsme oba překvapeně.
