Aby jste mě pochopili. Když Voldemort sesílal kletbu, tak se odrazila i na mě, ale u Harryho který byl blíž, to udělalo jizvu.
Já jsem bez viditelného poznamenání. Vyrůstali jsme u Dursleyových, ale o mně se rozhodl Brumbál mlčet. Když se Sirius dostal z Azkabanu a pak se vrátil do domu Blacků, tak jsem tam pořád utíkala. Pomáhal mi. Učil mě kouzlit. Koupila jsem si hůlku za jeho doprovodu. Samozřejmě v psí podobě. Fred a George mě naučili jen pár kouzel pro srandu. Ale Sirius mě připravoval od základu. Proto umím vše co Harry, Ron i Hermiona. Umím i učivo. A to vše díky Siriusovi. Vyprávěl mi i o rodičích. Byli to úžasní kouzelníci, skvělý přátelé a milující rodiče. Od té doby mi chybí ještě víc. Sirius mi ukázal i své snad všechny vzpomínky na ně, spíš na tátu a jejich průšvihy a vtipy se zbylými poberty. Až do minulého června o mně věděli jen Harry, Sirius, Remus, Dursleyovi a samozřejmě Brumbál. A taky rodiče, ale ti už nežijí. Přišel mi dopis a teď mě čeká rozřazování. Sirius mi řekl, že je na mě pyšný i na Harryho samozřejmě. Je to náš kmotr, ale já ho beru pomalu jako tátu. Remus mi dal čokoládu, což je pro něj velká oběť a taky mi pogratuloval. Jako můj druhý kmotr je úžasný a lepší "náhradní rodiče" než Siriuse a Remuse jsem si přát nemohla.
Vystoupila jsem z vlaku a to jako poslední, nebo jsem si to aspoň myslela. A jak na potvoru se kočár s mým bratrem a jeho kamarády rozjel. Byl tam postední kočár. Byl prázdný. A táhly ho zvláštní tvorové. O těch mi Sirius něco řekl, myslím, že jsou to testrálové. Může je vidět jen ten, kdo viděl něčí smrt a smířil se s ní, jako já s máminou. Takže je zřejmé, že je můžu vidět. Stejně je určitě viděl Harry. Obešla jsem kočár a koukala na testrály zblízka. Byli krásní. Natáhla jsem ruku a pohladila jsem jednoho z nich. Byl milý a klidný. Prostě úžasný.
,,Hej ty tam! Nastup si. Už chci jet. Ne tady čekat až přestaneš sledovat vzduch." ozvalo se z kočáru
Trhla jsem sebou. Myslela jsem že jsem poslední. Nastoupila jsem do kočáru a zírala na chlapce přede mnou.
Podívala jsem se směrem k testrálům, kteří se koukali na mě. Kývla jsem a prosadila se. A kočár se rozjel. Poté jsem se podívala zpět na chlapce. Měl tmavé až skoro černé kudrnaté vlasy.
Na tváři mu pohrával malý úšklebek.
Byl tak ve stejném věku jako já.
,,Jak se jmenuješ? Neznám tě. A prvák rozhodně nejsi." řekl mi chlapec
,,Něco za něco. Takže napřed mi řekneš tvoje jméno." odvětila jsem
,,Ale já se ptal první."
,,A já druhá a co."
,,Fajn. Jsem Mattheo. Mattheo Thomas Riddle.
,,A teď ty"
,,Počkej Riddle. Jako Tom Marvolo Riddle?"
,,Ano můj otec" řekl a zase se ušklíbl
,,Tak na to zapomeň. S tebou nechci mít nic společného." řekla jsem a odvrátila od něj hlavu
,,Ale, ale ty nedržíš svou dohodu? To se mi moc nelíbí." řekl mi Riddle
A rázem jsme dorazili před Bradavický hrad. Byl nádherný. Už vím proč o Bradavicích Harry tak básní. A to tak vypadají jen z venku. Jak asi musí být krásné uvnitř.
,,Pane Riddle. Vaši spolužáci jsou už ve velké síni. Okamžitě tam běžte, nebo hned teď strhnu zmijozelu deset bodů za pozdní příchod a začnete v mínusu." řekla dáma v zeleném hábitu
To musí být profesorka McGonagallová. Harry říkal že je přísnější a její zelený hábit je pro ni typický.
,,A vy slečno pojďte za mnou." zavelela McGonagallová a rozešla se směrem dovnitř
Já se jen ohlédla po vzdalující se chlapecké postavě a vydala jsem se za profesorkou.
ČTEŠ
Další Potter!? Spíš Potterová
Fanfiction,,Hermiono jaké je se přátelit s Ronem?,, zeptala jsem se ,,Normální je to kamarád před kterým si někdy musíš dávat pozor co řekneš nebo se urazí.,, řekla mi Mia na zpátek ,,Tím chceš říct že se často urážím? Ts.....,, řekl Ron a všichni jsme se zač...
