𝙊𝙣𝙚𝙨𝙝𝙤𝙩𝙨 - Bangtan Sonyeondan [cz]

Club | Yoonmin

(Jimin POV.)

Přepadá mě náhlá bolest hlavy, z které jsem se snad v okamžiku probudil. Do uších mi udeřil zvuk padajících kapek z venčí, pomalu jsem otevřel oči a přál si, abych je zavřel zas.

Pulsuje mi v hlavě a tělo mám jak na trní.

Pomaličku se vysoukám do polosedu, hned jsem ale sykl, do pozadí mi vystřelila štiplavá bolest, což je divný, pomaličku jsem si tedy sedával a zároveň koukal po místnosti.

Jsem na velké manželské posteli s černým prostěradlem, za mnou je hlava postele a nad ní jsou obrazy od neznámích autorů.

Dále vidím šedý, až černý nábytek, velká skříň a šedý koberec, tohle místo poznávám, ale i nepoznávám, což je fakt pecka.
Byl jsem zmatený, co tu dělám, ptal jsem se sám sebe.

Mám asi opravdu velké okno, na nic si nedokážu vzpomenout.

Ale možná přeci jen si na něco vzpomínám, nějaký muž se mnou v klubu mluvil.
Neměl bych se takhle ožírat, ano, já se neopil, já se přímo ožral.

Z povzdálí se ozývá pískání nějaké neznámé melodie. Usoudil jsem, že se tam půjdu podívat.
Pomalu, i přes tu bolest, jsem se posadil a vstal.
Jakoby se svět kolem mě točil, musel jsem si se zaskučením opřít o zeď.

Už tentokrát pomaleji jsem se dobelhal ke dveřím, asi vypadám jako blbec, nebo spíš kripl, uchechtl jsem se.

Bezmyšlenkově dveře otevřu a do nosu mě udeří opravdu příjemná vůně nějakého jídla, musím ji ještě jednou nasát se zavřenýma očima.

,,No dobré ráno." ozve se náhle chraplavý hlas. S tichým heknutím uskočím, protože jsem to nečekal. Chytím se za srdce a zároveň za zadek, měl jsem to čekat. Pohlédnu na osobu, která může za můj mírný infarkt a pozastavím se.

Kdo to sakra je? Černé vlasy jako uhel, krapet mrzutý obličej, ale zároveň i roztomilý, je asi tak o pár centimetrů vyšší.
Ale ten jeho upřený pohled a ty růžové rty, to přehlédnout nejde.

Přijde mi atraktivní, dost atraktivní. Skoro bych řekl, že je to můj typ, ale to nemění otázku ,,kdo k čertu je".

,,Tys mě vyděsil," vydechl jsem, ,,dobré...uhm, kdo jsi a co tu dělám?" dokončím s nakrčeným obočím a přišoupnu se k černovláskovy za ostrůvkem, který mě bedlivě pozoruje. Až teď si všimnu že stojím v nádherně zařízené kuchyni s mramorovou linkou a šedými skříňkami i lednicí, no a na indukční desce je pánev s palačinkou.

,,Ty si na nic nepamatuješ, že ne?" optá se s poloúsměvem a ve mně nepříjemně hrkne, co si mám sakra pamatovat?! Vím jen že jsem se ožral jak doga a pak už nic.

Ale ta jeho tvář mi je celkem povědomá, jak děsivé. ,,Ne, nic si nepamatuju, mohl bys mi to vysvětlit? Mám pocit že jsem tě někde viděl..."
vydám ze sebe trochu zoufaleji, než jsem chtěl.
On si povzdechne a otočí se zpět k pánvičce a palačinku shrne vedle sebe.

Když se otočí zpátky, tak na desku na ostrůvku položí talíř s velkým množstvím palačinek, zajímalo by mě co do nich dal, že se mi tak šíleně sbýhají sliny, možná tajná přísada.

,,Pojď si nejdříve sednout, pokud teda můžeš," ukáže mým směrem, ,,najíme se, mezitím ti to všechno povím." vysvětlí klidně.

Myslím že se už známe, ale to mi trochu nehraje do karet, včera jsem byl v klubu, chtěl jsem nějak ventilovat své emoce alkoholem.

Takže je to on, ten muž ze včerejška, s kým jsem měl tu čest.

Mezitím, co jsem byl doslova zažrán do svých myšlenek, se na ostrůvku objeví dva talíře s palačinkami, ovocem a javorovým syrupem.
Uznám, že takovou velkolepou snídani jsem snad nikdy neměl.