Rytířský dluh

7.

Další den ráno byla Dogon trochu mokrá od rosy. Moc jí to nevadilo. Chtěla vyjítHollurovi naproti, aby se nedívala na svůj dům a nemyslela na něj. Navíc, pokud půjdeza Hollurem, mohla by uschnout. Když procházela ulicemi, byla středem pozornosti.Byla jím hned ze dvou důvodů. Byla promáčená a na zádech trochu zelená od trávy. 

Nikoho nepozdravila a neřekla ani slovo. Neodpověděla ani svým známým, a kdyžprocházela hloučkem lidí, jen do nich strčila.

Sešli se už mimo hrad v ulici, kde je Dogon před týdnem odposlouchávala. /Jste všichnipřipraveni?/ zeptala se Dogon Hollura. "Jsme všichni, i připraveni.", řekl Hollur ausmál se. Dogon nad tím protočily oči a odváděla je pryč.

Dovedla je na louku, která byla ze stran obklopená kopřivami. Na konci louky byloohniště, okolo kterého sedělo šest osob. /Ten v tom červeném, to je Un Gyntaf. Ví vše.Je to pravá ruka Svikariho. Ta holka vedle, ta v červeném, to je Ail. Ona shání proSvikariho lidi. Muž v zeleném, který sedí naproti Ail, se jmenuje Trydydd. Je to ňouma,ale je to hlavní poskok Svikariho a Un Gyntafa. Muž s hnědou košilí sedící zády k námje Pedwar. Má hrad, ze kterého jste mě osvobodili. Získal ho sám, ale podvodem. Protosi ho Svikari vybral za spojence. Blonďák vedle Pedwara je Pump. Ten cvičí špehy kdokonalosti. Ta poslední osoba je žena jménem Chwech. Na povrchu milá, ale tím jen klame. Je to drsňačka. Pro Svikariho pracuje jako jeho osobní strážce, když opustíkrálovnin hrad./ popsala Dogon osoby, aby Hollur věděl, s čím si to zahrává. Jenžepopsat totéž jeho lidem, by bylo dost na dlouho. "Takže abych to shrnul. Červený, UnGyntaf, pravá ruka. Černá, Ail, shání lidi. Zelený, Trydydd, poskok. Hnědá košile,Pedwar, pán hradu odkud jsme osvobodili Dogon. Blonďák, Pump, učitel špehů.Poslední žena, Chwech , bodyguard." Jeho lidé si to vyslechli a někteří začali plánovat.„Takže půjdeme a překvapíme je. Pak...", začal někdo a ozvalo se „Na ně!", ze skupinyposluchačů. Horda lidí se rozběhla, ale osoby sedící u ohniště je viděli. „Říkalo sepotichu.", vzdechl někdo ze zbylých lidí. A rozběhli se jim pomoci. Všichni od ohništězačali utíkat. I přes velkou početní převahu bylo těžké je pochytat a svázat jim ruce zazáda. Bránili se a vyhrožovali. Když je vedli k Hollurovi, poznali Dogon stojící vedleněj. „Ty zrádkyně! Ty hloupá! Byl to dokonalý plán.", volali přes sebe Un Gyntaf,Pedwar a Chwech. Dogon udělala několik kroků dozadu, protože se jich bála. "Ticho!",okřikl je Hollur, "jestli nebudete mlčet, dostanete roubík." Když tohle řekl, všichniztichli. Začali je odvádět k hradu. Když procházeli kolem Dogon, šklebili se na ni. Anejvíc Chwech. Neměla ji ráda už od začátku. Právě Chwech měla o Holloruvi zjistitinformace, případně ho umlčet. Dogon šla poslední, aby si od nich držela odstup. Bylna ní vidět strach a možná si to i trochu vyčítala. Celou cestu šla s očima přilepenýmik zemi. Cítila se hrozně.

Od místa „zatčení" je vedli rovnou k hradu. V ulicích města se po nich nevěřícně dívali.U hradní brány je ihned pustili. Bylo to tak domluvené. Hollur se ohlásil a vedl těchšest k trůnnímu sálu. Pustili je dovnitř. Hollur si stoupl dopředu a za ním se vyskládaliti svázaní. Hollurovi lidé si spolu s Dogon stoupli po stranách. Královna seděla natrůně, po její levé ruce stál Svikari. „Má paní, slíbil jsem, že přivedu všechny, alezklamal jsem. Místo toho zde máte šest nejdůležitějších lidí, kteří věrně sloužili svémupánu. Osobně navrhuji dát jim možnost, aby prozradili ostatní, a tím jim snížit trest.Například místo popravy je jen vyhnat ze země.", řekl Hollur a čekal na královninsouhlas. Místo královnina příkazu uslyšel chvějící se hlas Trydydda. „Poprava? Jakápoprava? Říkal jste, že mě u vás čeká pěkná budoucnost. Já nechci být popraven. Můjpane, vy to zařídíte, že ano!", zavolal hloupě Trydydd s pohledem mířeným naSvikariho. "Mlč hlupáku!", byl slyšet trochu hlasitější šepot Un Gyntafa. Královna tovyslechla a rozhodla. „Zavřele je! A Svikariho taky!"