Dvě strany karty

4.

Merry spokojeně oddechovala v posteli, aniž by věděla, že ji za 17 sekund zazvoní budík. Crrrrrr. Merry rozlepila oči a zmáčkla hlavu želvy, která zvonila (budík). Vyhrabala se z postele, což se jí moc nepovedlo a tak se její obličej setkal s nádhernou dřevěnou podlahou v jejím pokoji. Zvedla se a oprášila. Vlítla do šatny a prevlékla. Úspěšně, aniž by si něco udělala. Venku bylo hezky a tak si pro dnešek zvolila džínové kraťásky zelené barvy a k nim žluté tílko. Vběhla do koupelny a běžela k umyvadlu. Naneštěstí zapomněla utřít vodu a tak uklouzla a vylétla do vzduchu a rychlostí blesku se poroučela k zemi. Vstala a oklepala se. Přešla k umyvadlu a začala si čistit zuby. Naštěstí si u toho nic neudělala. Zuby už jí zářily a tak Merry přešla k toaletnímu stolku. Sedla si na stoličku a začala rozčesávat své oranžové vlasy, do kterých si následně vložila čelenku, která vypdalala jako provaz. Z jednoho šuplíku si vytáhla dřevěné pecky tvaru motýlka. Usmála se na sebe a vzala si tašku přes rameno laďenou v bílé a fialové barvě. Vyběhla z pokoje a rozběhla se ke schodům. Schody brala po 2, protože tak trochu nestíhala. Jenže na 14. schodě zakopla a letěla dolů. Dole se složila a jen tak ležela. Přišel k ní Jack a na Merry koukal trošku ustaraně, trošku vyděšeně a trošku s úsměvem. Merry ho probodla pohledem a s menší obtíží se zvedla a vydala se do kuchyně. Jack jí s úsměvem následoval. Merry koukla na hodiny, které byly v kuchyni a zjistila, že na snídani má místo 15 minut jen 5. Na stole ležel čerstvě upečený jablečný koláč. Merry si kousek ukrojila a dala si ho na talířek. Jack jí mezitím donesl dezertovou vidličku. Merry si ji vzala a začala jíst koláč. No spíš ho do sebe házela. Vypila si svůj čaj a běžela si nahoru pro boty. Vlítla do šatny a otevřela jednu ze skříní a z ní vytáhla fialové conversky. Koukla se na budík, bohužel pro ni, nestíhala. Vylétla ven z pokoje a co nejrychleji běžela ke dveřím. Skopla si bačkory a skočila přes schody naštěstí srovnala svůj postoj a nespadla. Obula si boty a vyletěla ven mezi lidi. Nasadila svoje nejrychlejší tempo a sprintovala do školy. Zastavila se až před velkou budovou, jejíž jméno všichni moc dobře známe - škola.

Tak vím, že jsem dlouho nepřidala kapitolku, ale tak tady to je :). Omlouvám se, že je ta kapitolka o ničem (tak jako všechny), ale potřebuju se prokousat k zápletce a k celýmu středu knížky.Snad se vám ale kapitolka líbila Sisi