Pomalu jsem začala otevírat svoje indigové oči. Zlehka jsem se posadila a protáhla své svaly, které byly ztuhlé, důsledkem vydatného spánku. Vstala jsem z postele, vyrazila jsem směr koupelna a za sebou nechala rozestlanou postel. S očima stále zalepenýma jsem se podívala do zrcadla, můj pohled spatřil malou příšerku s rozcuchanými karamelohnědými hnědými vlasy a rozespalým pohledem. Trochu jsem se usmála nad mým ranním vzhledem a opláchla si obličej studenou vodou. Vlezla jsem si do sprchy a otevřela kohoutek vody. Začaly na mne padat hřejivé kapky vody, a tak jsem si chvíli jen užívala ten pocit. Do ruky jsem si vzala svůj jahodový šampón a namydlila si vlasy, postupně jsem smyla šampón a následně i kondicionér. Následoval čokoládový sprchový gel, chvilku jsem si jen užívala tu úžasnou vůni. Miluju, když si najdu chvilku pro sebe a miluju víkendy, když nemusím nikam spěchat. Vylezla jsem ze sprchy a zabalila se do měkoučkého žlutého ručníku. Rukou jsem otřela kousek zamlženého zrcadla a vzala do ruky kartáček s pastou. Vešla jsem do pokoje a zamířila ke skříni, kde jsem si vytáhla spodní prádlo, ponožky, oblíbené šedé tepláky, a volné tričko s nápisem Be nice or go away. Na notebooku jsem klikla na YouTube a najela myší na písničku Don't blame me od Taylor Swift. U zvuku jsem klikla na Volume Up a začala se pohybovat do rytmu písničky. Postupně to přešlo do tance a poskakování po celém pokoji se snahou rozčesat si hřebenem ještě vlhké vlasy a nedělat z hřebenu mikrofon. No snaha to byla zbytečná. Asi za 10 minut střídavého česání a zpívání jako by se odehrával největší koncert mého života, jsem docílila svých polodlouhých rozčesaných vlasů. "Cink" Ohlídla jsem se na displej mobilu, kde se objevila zpráva. Vzala jsem si mobil do ruky a najela na zprávu.
Kami: Ahojky, copak dneska děláš Esterko? :D
Ester: Ahojky :D. Dneska nic v plánu nemám, co máš v plánu ty?
Kami: No říkala jsem si, jestli nechceš se mnou dneska na basket, ještě bych napsala Andy. Co říkáš na dámskou jízdu?
Ester: Dámskou jízdu jo? To zní dobře, kdo hraje?
Kami: Moji spolužáci, nechce se mi tam chodit samotné, tak jsem si řekla, jestli nechcete někdo taky jít. :))
Ester: Dobřee, v kolik se jde? :3
Kami: No je to od osmi a je to v Pardubicích...
Ester: V Pardubicích! Heh, ok, když mě nikde nenecháte tak klidně :D
Kami: Super napíšu Andrejce a stavím se pro tebe kolem páté, Ok?
Ester: Okjj budu čekat :D
Položím mobil na své původní místo a podívám se na hodiny nad dveřmi. Je teprve devět, to mám ještě spoustu času. Nazula jsem si svoje bačkůrky s obrázkem kachniček a sešla shodami dolů, kde jsem si to namířila do kuchyně. V kuchyni byla už mamka s taťkou. "Dobré ráno," řekla jsem a došourala se k ledničce. "Dobré," odpověděli oba naráz. Je to jako by byli jeden stavěný pro druhého, jsou sehraný a jeden bez druhého by asi nepřežili. Mamka je menší postavy, plnoštíhlá a hnědými vlasy, které má střižené do mikáda. Taťka je vyšší postavy, bez vlasů, ale za to má plnovous hnědé barvy, kde občas prokoukne nějaká ta šedá. Báječně se k sobě hodí. Nad tou myšlenkou se pousměju. Jaké to asi bylo, když se poprvé uviděli, když se jedna ruka potkala s tou druhou, když se střetli pohledy... "Ester, ta lednička není televize, tu máme v obýváku," napomene mě taťka, jelikož jsem celou tu dobu koukala do otevřené lednice. Provinile jsem se podívala a z lednice vytáhla marmeládu a máslo. Vzala si chleba a uřízla jsem si dva krajíce, oba namazala máslem a následně i marmeládou, vše jsem uklidila na své místo a dala krajíce na talířek. Vzala jsem si svůj hrneček a dala si do něj pytlík heřmánkového čaje a zalila ho horkou vodou. Z čaje vycházel příjemně horký kouř. Vzala jsem hrnek a talířek a šla si sednout do obýváku za rodiči. Jakmile jsem dojedla snídani, odnesla jsem po sobě nádobí a vyběhla schody nahoru do pokoje. Tam jsem si zapla Umbrela Academi a společně se seriálem si lehla na svou stále rozestlanou postel.
