Od chvíle, kdy padnul dvůr poznání, se vše na celkovém žití na dvoře změnilo. Pán Khortanus zapojil konečně i do dění svou dceru Aderittu, která nyní pomáhá s částečným fungováním dvora.
Do Prvního světa se dostává jen předem vybraný počet od každých následníků. Celkově se tak vysílají vždy 2 následníci jednoho druhu. Losování probíhá každé ráno na snídani. Jedinou zarážející věcí je, že se většinou nevrátí. Za to ale vykonávají neuvěřitelnou práci.
Co se stalo ve věčném sále se zbytkem nikdo neví. Všichni jen tuší. Někteří si myslí, že k nim mlhovina promlouvá ve spánku. Jedná se ale pouze o pár slov za noc, která se těžko dají rozpoznat.
Nesmí se opustit pláč dvora a už vůbec ne se vzdálit. Dalo by se tak říct, že jsme krysy vnitřka. Ještě že někdo přišel na to, že na střechu se zatím stále může. Proto každý večer je na střeše plno a dokonce se musí tento počet regulovat.
Elektřina na dvoře je nyní vzácností. Všechno se teď dává alespoň do chodu kuchyně, zbytek je osvětlen loutnami. Občas jejich plamen je i jiné barvy.
Na dvůr se nesmí chodit po setmění a každý je nucen alespoň částečně přispívat chodu dvora.
Služebnictvo se zredukovalo na polovinu. Každý den je vybrán někdo, jehož energie se věnuje celému dvoru a pomůže udržet jeho energii o den déle.
Po dvoře poznání zůstaly trosky, živáček žádný.
Brány se prozatím nezformovaly. Do Prvního světa každý den tak posílá všech 8 ručně.
Používání magie brány se podepsalo na pánovi, který se teď pomalu suší před zraky všech.
Dobrou zprávou ale je, že náš dvůr je právě ten, co se prozatím drží. Vypadá to, že dvůr vzteku bude další na řadě.
Příčina zničení dvora poznání je neznámá, ale každý se obává toho, že ať už to bylo cokoliv, zavítá to i do tohoto dvora.
