A je tu perfektní čas si představit, co jsou to
MLHOVINY
Už párkrát bylo zmíněno, že se některé postavy (resp. polovina dvora) stala mlhovinou. Ale co je přesně ta mlhovina?
Lidé jim přezdívají různě - příznaky, bludy... Duchové?
Mlhoviny ( v č. j. - mlhovina) jsou duše, které nedisponují hmatatelným tělem. Jsou vidět, cítí ve vzduchu, nikoliv cítit přes dotyk. O jejich dovednostech nerozhoduje nikdo. Zůstává jim přidělena dovednost, se kterou se dostali na dvůr.
Mlhoviny s sebou nesou podivný štiplavý, občas i hrůzostrašný, pach. Mlhoviny s sebou nosí i karmu, ale ne vždy dobrá duše má dobrou karmu. Je to opět nepředvídatelné... Nebo jen povídačka?
Mlhoviny jsou těžko kontrolovatelné. Nejsou avšak na dvůr nijak vázané. Záleží pouze na jejich oddanosti dvoru... A hladu.
I přesto je to v době, kdy není možný přístup Následníkům do Prvního světa, dobrý risk. Takovou mlhovinu je dobré mít!
Mlhoviny mohou bez problémů cestovat mezi Prvním a Druhým světem, aniž by je to nějak zasáhlo.
Živí se na oddělané práci, kterou udělají. Nemusí tak být sice oddaní svému pánu a poslouchat ho v tom, jakou duši pošlou na svět, ale zároveň tuto práci musí dělat, aby zůstali naživu.
Mlhoviny žijí buď se svými, ve skupinách, kde každý disponuje jedním následnickým talentem a nebo fungují zcela individuálně.
Mlhoviny mohou vypadat kdekoliv jakkoliv (podoba démona/lidská). Pokavaď jsou unuděné, často chodí i pro zábavu strašit a zobrazí se lidem, kterým chtějí.
Jedinou věcí, jak je může pán kontrolovat, je udělat z více mlhovin jednu společnou. Dohromady mají tak větší hlad a vykonají více práce. Zároveň je možné je uvěznit a osvobodit, ale o způsobu, jak je uvěznit a osvobodit, ví jen nejvyšší. Dost možná ještě méně. Dost možná teď už nikdo.
Poslední uvězněná mlhovina, která se vymkla kontrole, byla uvězněna v Hluboké jámě. Není však zarážející fakt, že Hlubokou jámu jsme nenašli již přes tisíciletí, ale to, že mlhovina naposledy byla slyšet s pádem dvora Fámy. Tisíc let zpátky.
Říkáme jí Nero a praví se, že jako jediná odhalila podstatu dvorů.
Před tisíci a sto padesáti lety na dvůr zavítala mladá, bohužel již mrtvá, dívka. Její pravé jméno již bylo zapomenuto, ale časem si získala další - Nero. Dívka měla dlouhé blond vlasy a krásné smaragdové oči, od kterých by ani nejsilnější jedinec nemohl odtrhnout oči. Na dvoře působila sto šestnáct let a vysloužila se až na post těch nejvyšších postavených. Stávala po boku svého věrného přítele a pána dvoru Fámy - Theseuse. Pomáhala mu plánovat, byla mu oporou a ve spisech se o ní psalo o krásné a usměvavé dívce. Smaragdové oči. Zlaté vlasy. Usměvavé teplo. Žádné jméno. Nic víc.
Jednoho večera, těsně po odchodu Jeremiaha do Třetího světa, který si odsloužil dvě stě let, dívka zmizela. Theseus se po ní sháněl, ale dlouhé roky jí nenašel. Nechtěl jí ale stáhnout z Druhého světa, ačkoliv tuto moc měl. Mohl mávnout rukou a ať už by byla dívka kdekoliv, zmizela by. Theseus ale věřil, že se jeho milovaná kamarádka vrátí, omluví se a oba budou pokračovat v tom, co bylo do teď.
Nikdo neví, kde se stal zlom. Proč.
Dívka se vrátila po několika letech, přesněji tisíc jedna let zpátky, do dvora Fámy. Co to ale bylo? Proč není hmatatelná? Bylo to něco zcela nového. Ale hlavní otázkou bylo - jak?
Přesvědčila všechny na dvoře Fámy, že je novou paní. Že má moc měnit svět stejně jako Theseus. Že je mu rovná. Ale to se Theovi nelíbilo. I přes veškerá varování byl donucen dívku svrhnout, ale s pádem dívky padl i celý dvůr. Jediný přeživší Theseus pojmenoval mlhovinu jako Nero. A pak se po nich slehla zem.
Je samozřejmě jasné, že k pravdě nebo přímým faktům to má daleko, ale špetka pravdy se určitě v něčem vždy bude schovávat.
