Čekal, jestli se konečně ukáže, aby mu mohl poděkovat za týden klidu - i když ne tak docela, protože se dennodenně přistihl při sledování jeho prázdné lavice - jenže jakmile překročil práh dveří třídy, Harry okamžitě věděl, že je něco špatně. A to hodně, hodně špatně.
Přidal se ke svojí partičce, ale nikdo z nich očividně žádnou změnu nezaznamenal. Všichni se s ním bavili normálně a jako by si ničeho zvláštního nevšimli, ale Harry věděl, že se něco stalo.
Jeho podezření se potvrdilo hned okamžik na to, když se modrooký mladík podíval směrem k němu, usmál se a zamával mu. Tohle nebyl Louis, tohle nebyl ten, kterého nenáviděl a ten, který nenáviděl jeho. Vypadal stejně, což bylo skutečně děsivé, ale prostě to nemohl být on.
Co se to tu do háje děje?
ČTEŠ
Nad vrcholky hor a skrze strouhy řek
FanfictionHarry už si ani nepamatoval, kdy a kvůli čemu jejich vzájemná nenávist začala. Klidně to mohlo být už ve školce, kvůli rozšlápnuté bábovičce nebo sebranému autíčku, ale to už si nejspíš nepamatoval ani Louis. Nebylo v tom možná ani nic víc než prost...
