You [Kexcrew] (pozastaveno)

~1.3~

TW: ED, mluvení o sh

„Hezky pěkně" začal se Bóťa smát. Jen jsem mu přikývla a začala se taky smát. „Dobrou Patriku" řekla jsem po chvíli co jsme byli ticho a otočila se ke zdi. „Dobrou Viki" odpověděl a pak už jsem upadla do říše snů.

Pohled Lauri

Je strašně divny být v pokoji s Dejvíkem. Spí na zemi ani jsem se ho neptala a borec si tam lehl. Mrzí mě to. Chtěla bych ho vedle sebe. „Lauro?" řekl po chvíli. On je ještě vzhůru? Odpověděla jsem mu pouhým "mhm" a on si povzdechl. „Už nic" řekl a já se hned posadila. Zněl jak kdyby brečel. „Pojď sem" řekla jsem mu a poklepala vedle sebe. On se zvedl a došel ke mně. Měla jsem pravdu. Brečí. Natáhla jsem jsem ruce ve znaku objetí. On se mi totálně zhroutil v náručí. Začala jsem ho hladit ve vlasech a pevně ho objímala. Asi půl hodiny mi brečel v náručí a pak už usnul. Z poloviny na mně ležel. Nevadí mi to. Komu by to vadilo že ano.

~Ráno~
Probudila jsem se a Dejvík v klidu oddechoval na mně. Byl roztomilý o tom žádná ale já potřebuju na záchod. Nějak jsem ho odvalila a vydala se na ten záchod. Cestou jsem viděla že Julča a Davel stojí ve dveřích k Viki. Na co koukají? „Dobré ráno šmíráci" pozdravila jsem je a Julča nadskočila leknutím. „Koukni na ně" řekl Davel a já teda nakoukla Julině přes rameno. Leželi tam v objetí. „Sladký" řekla jsem a konečně se vydala na můj milovaný záchod. Když jsem se vracela ty dva si je tam fotili. „Jste idioti fakt že jo. Jdu spát dneska vaříš snídani ty Juli" řekla jsem a odešla do pokoje. Dejvík ještě spal.

Jen co jsem si sedla do postele se probudil. Piči jaké načasování. „Dobré ráno" řekl svým chraplákem a protáhl se. „Dobré ráno" usmála jsem se a flákla sebou zpět do postele. On se začal smát a já s ním. „Kolik je?" zeptal se a zívl si. „Půl desátý" odpověděla jsem mu a zase se zvedla postele. Takhle dlouho jsem snad nikdy v posteli nebyla. „Jdeš mi pomoct vařit ty kuchyni?" zeptala jsem se se smíchem a on jen přikývl a zvedl se. „Dojdi zjistit kdo chce snídani díky" řekla jsem mu a šla připravovat věci na lívance.

~odpoledne~
Je něco málo po třetí hodině a já, Dejvík, Viki, Botman, Dominik a Anet sedíme na gauči a bavíme. „Nemáte někdo hlad?" zeptala jsem se. Všichni až na Viki přikývli. Bojim se o ní. Poslední dobrou zase nejí. Nebo jako jí, ale málo. „Viki je ti dobře?" zeptala se starostlivě Anet. „Jo proč?" odpověděla s úsměvem. To jo mám tě prokouklou Vikino. „Že si ani nesnídala Tijo. Nechci to tu řešit před ostatníma ale bavili jsme se o tom hodně krát. Musíš jíst. Mam o tebe zase strach." začal Domča místo mě. Ti dva mají hodně dobrý vztah. „Viki?" řekl Patrik tak trošku výhružně. „Jdu pro popcorn" řekl tentokrát Dejvík a zvedl se.

Pohled Viki
To je v prdeli tohle. To je slušně v prdeli. Zůstala jsem tu jen já, Patrik a Dominik. Nechci s nima mluvit. Oba vypadají naštvaně. „Viki?" řekl zase Patrik teďka spis smutně. „Já se fakt moc omlouvám ale mně to prostě nejde. Snažím se fakt hodně ale prostě nejde to. Vím že jste asi hodně zklamání teď. Chapu vás, ale já se vážně snažím. Fakt jo" začala jsem hned div jsem se tam nerozbrečela. „Na to jsem se tě chtěl zeptat už včera. Proč sis tak schovávala tu ruku v obchodě?" zeptal se Dejvík ve dveřích. Shit. Shit. Shit. Jen to ne.

„Viktorie? Vždyť si řekla že si s tím přestala" začal Dominik hned po tomhle. A kurva. To si neměl říkat Domi. „Já-" začala jsem ale Dominik mě přerušil. „Kurva Viktorie tímhle jsme si už prošli! Chápeš jak mi na tobě záleží? Myslel jsem že si už nic netajíme? A neříkej že tě to mrzí. Spíš to vysvětli!" začal na mě křičet a při tom si stoupl. Já ho napodobila a pomalu se tam začala hroutit. „Dominiku klid" řekla rychle Anet. „Víš já se ti to snažila říct. Chtěla jsem to na tebe vybalit včera při vaření ale byl jsi tak šťastný. Chápeš? Mně na tobě taky záleží a ano prošli jsme si tímhle a já vím že tě to mrzí. Vím jak ti na mně záleží. Pochop to prosím" začala jsem na něj taky docela křičet ale poslední větu jsem skoro zašeptala. Mezitím přišli snad všichni z baráku až na Natálii do obýváku. „Tak mi to vysvětli do prdele!" zařval Dominik. Někdo by řekl že přehání ale já to chápu. Před třema měsíci jsem na tom nebyla vůbec dobře kvůli Páťovi.

„Víš k holkám jsem se nastěhovala protože mě otec vyhodil z baráku a prostě mě to teď strašně mrzí. Vždycky jsme měli skvělý vztah a on mě vyhodil. Jako jo můžu si za to sama ale už mi chybí Maty a Agina. Nikdy jsem bez nich nebyla dýl jak týden a teď už fuckung půl roku. Za celou tu dobu mi nemohli ani zavolat kurva! Můj otec jim zakázal mi psát a to líný prase se vysralo na práci. Takže žádný takový že by zavolali když bude v práci. Jen je toho na mě moc" řekla jsem napůl totálně mentálně v prdeli a napůl naštvaně. Tohle je pravda. Sice ne úplná ale je. Je to i kvůli Patrikovi ale tak na to se nikdo neptá. Mimochodem Agátka a Mateo jsou moji sourozenci. Jsou to dvojčata a je jim 13.

Všichni na mě koukali jak se tam pomalu hroutim. „Tijo promiň. Nechal jsem se unýst trochu" řekl hned Domča a objal mě. Chapu ho. „Je to i kvůli němu viď" zašeptal mi do ucha a já přikývla. „Moc se vám všem omlouvám" zašeptala jsem a odtáhla se od Domína. „Pojď sem Viki" řekl Patrik. Nemusím asi říkat že jsem se nijak nemusela přemlouvat. „Si v pohodě Viki? Kdyby cokoli jsme tu pro tebe kočko" řekl Davel a já se na něj jen usmála. „Neboj se Davide" řekla jsem a poslala mu vzdušnou pusu.

Aaaaaa další díl hotový💓 takže příběh bude vycházet nepravidelně a budu se snažit psát něco kolem 1000 slov💓 dobrou noc 💓

Word count: 1045<3
papa