Léto plné Sněhu

První krok

Michael už ve své lidské podobě šel do kuchyně. Slunce už viselo vysoko na obloze a z kuchyně voněly waffle. Nebyly připálené díky tomu, že byly koupené z obchodu a jenom předehřáté. To ale neubíralo na efektu "waffle k snídani".

Když přišel do kuchyně, spousta věcí nebylo na svém místě. Tubbo ještě dodělával čaj a kafe. ,,Tak Mikie, tohle jsou tvé poslední waffle v tomto sídle! Přestěhujeme se někam, kde je víc teplo."

Michaelovi se tohle vůbec nelíbilo. Chtěl plakat! Nechce se mu opouštět jeho starý dobrš domov!

Malý piglin moc nemluvil, komunikoval hlavně očním kontaktem. Teď ale potřeboval říct vše co měl na srdíčku.
Nedokázal však většinu z toho vyslovit. Zmohl se jen na šeptnutí : ,,Ale co když se vrátí Boo?"

Tubbovi ztuhl úsměv na tváři.
,,Jsem si jistý, že Boo se nikdy už nevrátí..."
To byl také důvod, proč chtěl odejít. Každý den čelil vzpomínkám, které ho bodaly jako kudly do srdce. Navíc Tubbo už dlouho neviděl žádnou květinu. Potřeboval utéct z tohoto poloostrova plného ledu a sněhu.

,,Někdy mám pocit, že se na nás dívá. Ranboo nás sleduje a bude mu smutno, když to tu opustíme." řekl Michael. Nebylo zvykem, že by říkal jejich pravá jména.

On ale doopravdy někdy cítil jeho upřený pohled, nebo slyšel jeho hlas. Tento nevysvětlitelný jev potom už nikdy nezmínil. Nikdo by mu nevěřil a po chvíli už nevěřil ani on. Hlas se začal vytrácet. Kdyby tak jen Michael věděl, že doopravdy pronikl do světa mrtvích...

Zbytek snídaně bylo úplné ticho. Po dojezení poslední waffle, Tubbo poslal Michaela sbalit si nejdůležitější věci.
V předsálí na něj čekal kufřík, který se zdál být obří.

Michael si šel do knihovny vzít svojí oblíbenou knížku Sloník Dumbo, v jeho pokoji si dal do kufru celý obsah jeho skříně, pastelky s gumou a ostrouhvátkem, všechny jeho tři plyšáky:
Pana včelku, Slona a Bensona. Dal si tam i svůj polštářek a nemohl zapomenout na tajnou věc.

Schoval ji právě do povlaku polštářku: usušené Allium. Tato fialová květina, lidově nazývána Okrasný Česnek, byla oblíbenou květinou jeho zesnulého otce. Dal jí Michaelovi právě on, aby si na něj vždy vzpomněl, když tuto rostlinu uvidí.

Nakonec se Michael vplížil do pokoje jeho rodičů, aby si vzal jednu z věcí, k které si byl jistý, že by nez něj zůstala tady. Ranboova koruna. Ležela pod vrstvou prachu na jeho nočním stolku.

A po tomto úspěšném lovu se vydal naposledy se rozloučit se vším v tomto panství. Potom se jal koukat z okna na příjezdovou cestu. Věřil, že jednoho dne se tamtudy Boo doopravdy vrátí a bude je hledat. Bude se divit, že tu není ani jeden z nich. Bude naštvaný na sám sebe, protože si bude myslet, že udělal něco špatně. Bude si dlouho vše vyčítat a pak je půjde hledat. Tím si byl jist.

Tubbo ho už ale volal ze zdola. Vše bylo připraveno. Zvláštní loďka, kterou se budou přepravovat na pevninu, byla naskládaná kufry. Vše bylo jako po výbuchu. Většina nábytku zde zůstávala, ale kouzlo domova úplně zmizelo.

Tubbo i on na sobě měli lehkou bundu a pod ní jenom tričko a z Tubbově případě košili.
,,A budeme sem někdy jezdit?" zeptal se Mikie. ,,Na zimu sem rozhodně přijedeme. Neboj." uklidnil ho Tubbo a Michael s ním v klidu odešel.

___________________________________________

Už se pomalu blížili pevnině. Zelená tráva, rozkvetlá louka a známé pohoří na obzoru. Michael byl cestou unavený a spal. Tubbo mu jenom sundal bundu, protože jak sám pociťoval, oteplovalo se.

Led se začal měnit ve vodu a Tubbo zahlédl pár lososů. Jejich stříbrné šupiny neviděl dlouho. Už byli u břehu. Tubbo si sundal boty a poprvé za dlouhý čas vkročil do trávy. Ten pocit byl neskutečný. Jako sen, přičemž úplná realita.

Michael úplně poprvé vkročil na trávu. Rozeběhl se po louce a zkoumal všechny květiny. Tančil v zemi sedmikrásek a chrp a pampelišek.

Vše to bylo tak krásné! V lese se Tubbo vrátil do staré chaty, která nebyla už pěkných pár let obydlená. A tady začalo jejich první pravé léto.

No a to je konec. Díky, za přečtení a že jste dočetli fanfikci o ničem. (Žádný z fanartů není můj, jen kdyby jste se ptali)
2906 slov