S očima stále upřenýma na řece pod jeho nohama zkroutil srdcovité rty do tajemného poloúsměvu. Všechny ty vzpomínky ho potěšily...Když se ocitl na rozlehlé křižovatce, rozhlédl se. Blesk zase rozsvítil oblohu a jako odpověď ho následoval hrom. Leknutím trochu sebou trhl. Obočí svraštil k sobě a frustrovaně vydechl. Zahleděl se na semafory rozmístěné v každém rohu křižovatky. I přes hustý prudký déšť blikaly uprostřed oranžovou barvou v pravidelných intervalech. Pro někoho děsivé... Pro něho...
Ač věděl, že nikdo v tuhle dobu a hlavně v tomhle počasí nepojede, pootočil hlavu nejdříve na levou a poté na pravou stranu. Po ujištění přešel silnici a zamířil do velmi starého oprýskaného domu, který dříve sloužil jako ubytovna. Bohužel už se na něm podepsaly léta, která tu stál a povětrnostní vlivy. Dříve čistě bílá omítka byla ve velkých flecích odloupaná a po těch letech neidentifikovatelné barvy. Zdi už jenom zvenčí byly nasáklé vodou a pomalu se rozpadaly. Cihly, které prokukovaly skrz díry, nebo zpod zbytků omítky, se drolily a i po nelehčím doteku se měnily v prach. Od chodníku až po první tašky střechy se táhla široká klikatá prasklina. Byla to budova na spadnutí. Bylo jasné, že co nejdříve jí strhnou a nebo spadne sama. Ta druhá možnost byla pravděpodobnější. A možná proto si jí vybral jako své útočiště. Možná ho vzrušovalo to nebezpečí. Možná...
Otevřel otlouklé špinavé dveře, které i přes hlasitou bouřku a silný déšť nepříjemně zavrzaly. On jenom lehce zkroutil obličej v kyselé grimase nad zvukem trhajícím uši. Byl už na něj zvyklý. Silně zabouchl dveře. Do nosu ho okamžitě uhodil zápach plísně, vody, staroby, prachu a výkalů krys, kterých tu bylo nespočet. On si z toho ale nic nedělal. Sundal ze sebe promočenou bundu a ledabyle jí pověsil na ztrouchnivělý věšák vedle dveří. Pomalu přešel halu, přes kterou se za ním se cestičkou táhly mokré loužičky ze stejně promočených bot. Dostal se ke starému dřevěnému schodišti, které na tom bylo stejně jako zbytek domu. Velmi špatně, staře a nebytelně. Každý schod pod vahou jeho kroku zavrzal. Každý jeho krok mohl znamenat pád dolů, protože schody se mohly každou chvílí propadnout. On ale s kamennou tváří kráčel dál do patra. Když vyšlápl poslední schod, ocitl se v úzké chodbičce, ve které byly za sebou poskládané dveře pokojů. On bez přemýšlení přešel chodbičku a zamířil hned k prvním dveřím jako vždy. Otevřel je a zabouchl za sebou po vchodu do místnosti. Bylo tu velké šero. Nebyla to místnost nijak vybavená. Uprostřed pokoje ležela zaprášená žmolková matrace, naproti dveřím bylo okno potažené prachem a pavučinami, kterým sotva bylo vidět ven, stará komoda napůl zničená červotoči a na ní posazené ve vyřezávaném rámu v půli prasklé zrcadlo. Vedle ní v rohu místnosti ležel kufr, ve kterém měl své oblečení. Se svraštělým obočím, avšak klidným dechem se začal v chůzi svlékat. Nejdříve skopl boty, pak si přes hlavu sundal šedé tričko a hodil ho do tajů místnosti, stejně tak i upnuté černé kalhoty, ponožky a boxerky. Už nahý otevřel dveře, které vedly do koupelny, a ťukl do vypínače, aby se rozsvítilo mdlé světlo na stropě. Byla to malá místnost vybledle bílé barvy. Byl tu opotřebovaný záchod, sprchový kout s plastovým průhledným závěsem a popraskané zaprášené umyvadlo. Když odtáhl závěs sprchového koutu, krátce sykl po doteku ledových kachliček jeho kůže na bosých nohách. Zatáhl závěs a otočil kohoutkem, aby se spustila voda. Ze sprchové hlavice začala téct ne zrovna nejčistší tekutina, byla však teplá a to ho uspokojilo. Zavřel oči a nechal si kapkami vody masírovat pokožku hlavy a ztuhlých zad. Obklopila ho pára a on si užíval to teplo a uvolnění.
Po chvíli přestal relaxovat a zvedl skoro prázdnou nádobu se sprchovým gelem tmavě modré barvy. Otevřel jí a vymáčkl si gel na dlaně. Nejdříve si masíroval světlé vlasy na hlavě. Poté jeho až neuvěřitelně jemné dlaně začaly krouživými pohyby omývat vypracované břicho a statnou hruď. Jako stopa zde zůstávaly světlé modré mydliny. Pak sledujíce svou práci sledoval pohyb dlaní na svalnatých rukou a ramenech, nohou a chodidlech... Když skončil se svým vypracovaným tělem, opláchl se a vylezl ven. Na zemi u sprchového koutu sebral měkký ručník a omotal si jej kolem pasu.
Když otevřel oprýskané dveře koupelny, uhodila ho do ještě mokré pokožky změna teploty. Oproti koupelně byla místnost chladnější. S ručníkem okolo pasu se vydal ke kufru. Po hrudi mu stékaly kapičky vody, které na něm zůstaly ještě ze sprchového koutu. Razily si cestu přes jeho hruď, přes kopečky břišních svalů, až nakonec skončily vsáklé v měkké bílé osušce.
Voněl modrým sprchovým gelem. Ohnul se ke kufru a vytáhl černé boxerky. Jedním pohybem nechal osušku sesunout po svém těle až na zem a oblékl si je. Hned co se narovnal, prohrábl si mokré vlasy.
Pak se sehnul pro bílou osušku a odešel ji přehodit přes vodovodní trubku v koupelně, aby se pak mohl vrátit na místo vedle kufru.
Přepadla ho frustrace. Jeho tělo najednou po dlouhé době sžírala neukojitelná touha v podobě strašidelné bestie. Požírala ho zevnitř a on každou sekundou cítil větší a větší napětí uvnitř svého těla. Nerozhodně si ruce překřížil před hrudí. Horečnatě přemýšlel, jestli dnes naplánuje další akci. Touha po rychlém uspokojení se ozývala stále hlasitěji. Ruce svěsil podél svého vypracovaného těla a se svraštělým obočím, které bylo způsobeno jeho úvahami, pátravým pohledem přejel po pokoji. Modrýma očima, které nyní ale byly černé, se zastavil u kalhot pohozených na zemi...
