Pomalu se vydal k nim. Zastavil se, když se tyčil těsně nad nimi a přemýšlivě přihmouřil oči. Nakonec se opravdu k nim sehnul a vytáhl z nich svůj nůž, který si hověl v koženém pouzdře. Odhodil pouzdro a narovnal se držíc ho v obou rukách svírajíc ho mezi palcem a ukazováčkem. Lehce nůž v rukách natáčel tak, aby na něj dopadala ta trocha světla z okna, za kterým ještě pořád vládla temná a nebezpečná bouřka. Venkovní počasí by se v tom okamžiku dalo přirovnat k jeho touze, která se stále rozrůstala a nehodlala povolit. Rychle ho tlačila k rozhodnutí .
Přes ostrou čepel nože se sklouznul záblesk blesku, který zčistajasna pročísl oblohu. Nůž pomalu nakláněl, až se na vyleštěném ostří objevily jeho temné oči. Zazněl ohlušující hrom. On se ho však nelekl, protože se topil ve svých myšlenkách a pozoroval svůj hladový pohled. Jeho oči nyní byly jako okno do jeho duše. Černo černá tma. Po dlouhém přemýšlení byl rozhodnut. Dnes v noci se to stane... Dnes v noci podnikne další akci...
Svým ležérním postojem stál venku přede dveřmi baru. Bouřka už ustala, ale černé mraky nad jeho hlavou, které dělaly noc ještě temnější, nevěstily nic dobrého. Vzduch byl však nasáklý příjemnou vůní deště a zmoklé půdy a...očekávánímNa sobě měl svoji oblíbenou černou koženou bundu, pod ní čistě bílé tričko a upnuté černé kalhoty. Na krku se mu houpal stříbrný řetízek.
Zamračeně si prohlížel název clubu, který svítil neonovým růžovým světlem- Dark night. V duchu si odfrkl. Jak příhodné....
Touha mu drásala tělo, ale i tak si nebyl jistý, jestli má vstoupit a podniknout to, kvůli čemu tam byl. Bylo to dlouho od jeho poslední akce a bylo mu jasné, že jeho tělo se ozve, až nastane čas... Nervózně se staženým obočím přešlápnul. Jeho vlastní nerozhodnost ho deprimovala ještě více, než hladová touha požírající jeho orgány. Měl chuť si rukama zajet do světlých vlasů, v hrstech si je škubat a řvát z plných plic. V hlavě mu hučelo, dech měl přerývavý vzrušením a hněvem, ledové srdce mu divoce bilo a jeho tělo svíral hlad... Hlad po krvi. Hlad po bolesti. V očích se mu ale nezračilo vůbec nic. Člověk procházející kolem by si tak myslel, že je to vyrovnaný muž, ale tomuto muži se právě teď vařila krev v žilách. Jeho pohled byl netečný stejně, jako po většinu času jeho žití. Zorničky měl i přesto rozšířené... A přemýšlel. Hluboce přemýšel a snažil se aspoň na pár chvil ignorovat volání vnitřního hlasu, který na něj řval prosby o co nejrychlejší nakrmení.
Jakoby mu to v rozhodování mělo pomoci, zajel si dlaní do kapsy u kalhot a znovu nahmatal rukojeť svého nože, který tentokrát nebyl pokryt pouzdrem. Dlaní po jeho rukojeti sjel až na jeho ostří a pevně ho stisknul. Čepel byla chladná. A to ho svým způsobem uklidnilo. Jeho obočí se vyhladilo a po tváři na okamžik přelétl úšklebek. To jeho rozhodnutí utvrdilo.
Vyňal ruku z kapsy a nyní už bez přemýšlení se rozešel ke dveřím baru. Zatlačil do nich a ocitl se v roji mdlých různobarevných světel blikajících po celém prostoru a davu tančících na rozlehlém parketu. Rovnou se vydal k baru, který byl osvětlený bílým měkým světlem. Usadil se na černou stoličku a očima vyhledal barmarnku. Ta ho hned zahlédla a věnovala mu zamávání svých dlouhýh řas a vyzývavý úsměv. On jí to oplácel temným pohledem a svým tajemným poloúsměvem.
"Co si pán dá?" Přitočila se k němu mladá baramanka s havraními vlasy a červenou rtěnkou.
"Bourbon..." Řekl chraplavým hlasem jejím směrem s úšklebkem na rtech a nenuceně si na desku baru položil ruce, které pak v prstech propletl. Mladá barmanka odhalila tajemnému zakazníkovy dokonale bílé zuby, které stejně ale moc nevynikaly v roji světel clubu a sehla se dolů pod bar ke skřínce s alkoholem. Vytáhla odtamtud láhev plnou měděné tekutiny, kterou mu pak před jeho očima nalévala do křišťálově čisté nízké sklenky. Při té činnosti ho sledovala a zuby si lehce stiskávala spodní ret. On si byl vědom toho, co dělá se ženami, a tak si vychutnával, co mu barmanka předváděla se zářivým poloúsměvem. Když sklenka byla plná, začal se s očima přilepenýma na její tváři přehrabovat v kapse, aby vytáhl pár bankovek. Ona položila láhev na barovou desku před něj a přiklonila se k jeho uchu.
"Na účet podniku..." Zavrněla a zkousla mu ušní lalůček. Když se odtháhla, mrkla na něj a otočila se k dalším zákazníkům. On se pro sebe usmál. Tento flirt ho nenechával chladným... Nejradši by si jí vzal tady na baru... Bohužel to nebyl typ, který hledal. A tak úspěšně klidnil vrčení bestie uvnitř jeho těla.
Pohled přesunul ke skleničce. Uchopil jí do pravé ruky a lehce jí naklonil, takže měděná a pálivá tekutina hladce klouzala jeho krkem. Zanechávala za sebou hřejivou cestičku. Sklenku odložil, rukama se zase podepřel o desku baru a svým ostražitým pohledem přejel po baru. Hledal tu pravou a byl velmi odhodlaný dosáhnout svého cíle. Jeho touha se nedala s ničím měřit, skoro vibroval očekáváním a chtíčem, ale držel si kamenný výraz a pevný postoj. Nedával na sobě nic znát.
Očima se zastavil na dívce sedící na druhé straně baru. Byla drobnější postavy. Její hnědé vlasy v měkých vlnách splývaly až po její plný dekolt. Měla jemně řezanou tvář, dlouhé řasy a plné rty. Znuděně seděla za svojí sklenkou Mochita a brčkem se přehrabovala ledem a kusy limetky, občas si z brčka usrkla a pokračovala ve svojí činnosti. Fascinovaně jí sledoval. To je přesně ta, co hledal. Je dokonalá. Ještě chvíli jí sledoval...A najedou se jejich pohledy střetly. On se na ní svůdně usmál a ona lehce vyplašeně sklopila svůj stydlivý pohled. Široký úsměv mu rozzářil tvář a lusknul na barmanku, která zrovna poslouchala řeči nějakého už hodně opilého zoufalce. Když uviděla, kdo jí volá, její tvář se jako mávnutím kouzelného proutku rozjasnila a skoro se rozeběhla jeho směrem.
"Nějaké přání?" Usmála se, jak nejlépe dovedla. Okouzleně ho sledovala zatímco on se nadechoval, aby jí odpověděl.
"Pošlete támhleté slečně další skleničku mátového Mochita... Na mě..." Odvětil tajemně se stále širokým úsměvem a hodil hlavou směrem k brunetce. Jak si všiml, se zájmem ho sledovala. Když se ale jejich pohledy zase střetly, dívala se kamkoliv, jenom ne na něj.
Barmanka si brunetku zatrpkle prohlédla a poté na muže přikývla. Pozorně sledoval ženu s havraními vlasy, jak připravuje Mochito a nese ho brunetce, která překvapeně zamrkala, když se nová sklenka naplněná jejím pítím objevila před ní. On něčem se bavily. Viděl, jak brunetka nesouhlasně vrtí hlavou, ale ustala, když barmanka ukázala jeho směrem. Na tváři se jí objevil milý úsměv. Pozvedla sklenku a přikývla na náznak poděkování. Muž se usmál a s očima stále na ní si přihnul ze sklenky už jen způli naplněnou Bourbonem. Na to mu brunetka ukázala úsměv, kde odhalila své dokonalé zuby.
Pak si dál upíjeli ze svých sklenek a sledovali se zvídavými pohledy. Jeho oči stále skenovaly její bezchybný obličej, i když to nemohl plně posoudit kvůli blikajícím barevným světlům, a její postavu. Chtěl jí ruce zamotat kolem pasu. Chtěl ve svých dlaních sevřít její tvář a dravě, drsně jí líbat. Jazykem si hrát s tím jejím. Chtěl jí zkousnout ušní lalůček a šeptat jí do ucha nemravné věci. Chtěl její měkké vlny chytit a zatáhnout za ně, aby se její hlava zvrátila a on měl možnost sát její jemnou kůži na krku. Chtěl, aby jí jeho jméno pomalu převalovalo přes její rty v podbě vzechů...
Ty představy mu vařily krev. Bestie jakoby ještě donedávna spala, protože její řev se nyní opravdu nedal porovnat s ničím na zemi. Chtěla se nakrmit z cizí bolesti a zatím se pásla na té jeho. Zatnul ruce v pěst. Sklenička, kterou v pravé ruce držel, jenom ztěží odolávala jeho náporu na ní. Začaly se na ní objevovat malinké prasklinky v oblasti jeho svírající dlaně...
