7 let okolo něj každé ráno chodím,ale až teď se to projevilo.. 7 let bez toho,aniž by SME se pozdravily..
Je ráno jako každé jiné.
Už od probuzení ale cítím že bude jiný den než ostatní.
Když se pripravim do školy,sjedu schody po zábradlí dolů a jako každé ráno stojí mamka před schody a kroutí hlavou jaké jsem hiperaktivni dítě .. Drží svačinu a vypraný svetr. Zatím se nic nezměnilo. S matkou si nerozumim, protože mě neustále hlídá ale nechce mi říct proč. Je zvláštní ! Jiná než ostatní ..
Tak si vezmu sváču a svetr po babičce kterej je úplně strasnej a vyjdu v oblečení po babičce ven.. Matka si myslí že v tom děsu sem celý den ..
Čeká mě kopec dolů a nahoru , a v půlce je křižovatka kde se s ním potkavam .. To už jsem se ale prevlekla v garazi a bezim z kopce.
