Pluješ vesmírem. Míjíš hvězdy, celé galaxie.
Vidíš támhletu modrou planetku? Podívej se na ni blíž. Ještě trošku, neboj se. Vidíš ty zelené ornamenty na ní? Řekni, který má nejhezčí tvar? Ten malý? Dobrá, poleť k němu. Tak daleko? Máš tak velký strach? Tak, teď už se ti před očima rýsuje ten ornament. Leť do jeho srdce. A jsi tu. Přitáhni křídla k tělu, poutníku. Přistaň támhle na tu střechu. Jsi tam, kde jsi chtěl být.
Kýváš, jsi spokojený. Támhle naproti v domě je oknem vidět do obývacího pokoje. Sedí tam žena. Je to ta, kterou hledáš?
Sedí v měkkém křesle, v srdci mír. Popíjí hořkou horkou čokoládu, v mysli mnoho nemravných myšlenek tají, její nohy překřížené jsou, ačkoli je v chundelaté dece zachumlané má. Je vidět, že svět nevnímá. Oči jí bystře klouzají po řádcích, hltá hladově každé slovo. Vida, ani nevnímá, že svaly jí tuhnou.
A její tvář. Ty bystré oči má safírově modré barvy a vlasy jako peří čiperných vrabců. Usmívá se malinově růžovými rty, sem tam odhalí bílé zuby. Její kůže získává světlem ohně svic a krbu nazlátlý odstín.
Asi čekala na dárky, ale je sama. Možná ještě pořád čeká, ale pod zdobeným stromem pusto. Vypadá, jako v jiném světě. Ta kniha jistě zajímavá jest. Přimhuř oči, zjistíš to. Úsměv teď zdobí tvojí tvář. Jak rostomilé, to děvče čte o dračím věku. O těch nádherných oheň chrlících majestátních potvorách.
To je to děvče. Vezmeš ji tedy s sebou?
--------------------------------------------------------
Sakra nic neříkejte, JÁ VÍM, že jsem těmi ,potvorami' vpodstatě urazila svůj vlastní rod, rasu. Teda jen napůl. Ale stejně se to tam tak nějak sedělo...
Stejně tak vím, že to možná nezní jako líčení, ale tak co...
mějte se, Hiera 💜🍌🍫🔪😁
ČTEŠ
Slohovky
RandomCo víc říci? Tohle jsou dva mé příběhy do literární soutěže, protože mě nejmenovaná skupinka přinutila, abych je sem dala. Plus slohovky na češtinu, které jsem prostě chtěla někam dát.
