Severus Snape Oneshots

i'll never be that me again

TW: blood, mental breakdown, self harm
main character: young Severus Snape
words: 1269

Příběh pochází z mé hlavy. Je to takové co se asi stalo, když nastal definitivní konec Severusovo přátelství s Lily :)

"Ne - poslouchej mě - nechtěl jsem.." mumlal Severus páté přes deváté, jak nevěděl co říct. Byl ale hrubě přerušen Lily, která na něj hleděla s čistým pohrdáním a s rukama založenýma na prsou.

"Nechtěl jsi mě nazvat mudlovskou šmejdkou? Vždyť tak nazýváš všechny, kteří jsou stejného původu jako já! Proč bych zrovna já měla být jiná?" vyprskla vytočeně. Severusovi už se draly z úst další omluvná slova, ale Lily ho naprosto zazdila, s nezájmem se otočila a zmizela za portrétem Buclaté dámy.

Mladý kouzelník zůstal bezradně zírat na místo, kde ještě před okamžikem stála jeho bývalá nejlepší kamarádka. Do očí se mu dralo nemálo slz a ať se snažil jak se snažil, nepodařilo se mu je zadržet. Nechtěl však brečet uprostřed chodby.. navíc, kdyby ho tu nějaký profesor v těchto pozdních hodinách našel, měl by akorát tak problém.

Rozeběhl se tedy směrem k nejbližším chlapeckým toaletám, ačkoliv běh nikdy nebyla jeho silná stránka. Měl pocit, jako by mu v žilách místo krve proudil oheň, tváře mu přímo hořeli. Rozcuchané vlasy se mu lepily na obličej zmáčený slzami a potem.

Když na toalety doběhnul, vypustil všechny emoce ven. Všechen vztek, smutek, zklamání, nenávist vůči sobě a celé své existenci, zvláště pak když na sebe pohlédl do zrcadla.

Zhnusil se.

Neviděl tam nic lepšího, než jen pokryteckou trosku. Lily měla ty nejlepší důvody k tomu ho nesnášet, zlobit se na něj, pranýřovat ho za to co řekl. Zasloužil si to. Nezasloužil si žádné přátele ani slitování.

Lily byla čistá a dobromyslná duše, mezitím co on byl poskvrněný asi jako papír od černého inkoustu.

Přišel jsi o ni! Je to tvoje chyba! - křičelo na něj jeho svědomí, což v něm vzbudilo ještě ničivější vlnu emocí. Tentokrát to už ale neunesl.

Bezmyšlenkovitě napřáhl ruku sevřenou v pěst a co největší silou uhodil do onoho zrcadla. Sklo se roztříštilo, některé střepy se Severusovi zařízly hluboko do kůže. Rukou mu projela velmi ostrá bolest, kterou však s přehledem ignoroval. Uhodil do zrcadla znovu..znovu a znovu - v podstatě dokud ze zrcadla ještě něco zbylo.

Až když přestal, uvědomil si co udělal. Ten krvavý svinčík všude kolem něj se nedal přehlédnout. Ani ta bolest už nebyla tak lehce ignorovatelná. Ruka ho teď pálila jako čert.. bodejť by ne? Proboha, však mu z ní krev tekla doslova proudem.

"Sakra.." sykl, když se snažil vytáhnout střep z předloktí - ručně. Nebyl si úplně jistý jestli by na to nějaké kouzlo vůbec fungovalo. Věděl však, že tohle sám do pořádku nedá.

Co teď? Bude s tím muset jít na ošetřovnu? Co by tam Madam Pomfreyové asi řekl?

Jenže.. co jiného mu zbývalo? Ačkoliv se mu to příčilo všemi směry a věděl, že to rozhodně není dobrý nápad, nevěděl si rady a v tomhle stavu na zítřejší hodiny přijít určitě nemohl.

-

Než vstoupil dovnitř, několikrát se zhluboka nadechl. Klepal se strachy..nebo spíš zimou? Sám nevěděl.

Zvedl svojí zdravou ruku a uchopil s ní kliku mohutných dveří. Stálo ho trochu úsilí je otevřít, ale nakonec se mu to podařilo. Jakmile vstoupil do místnosti, ihned se setkal se zaskočeným pohledem Madam Pomfreyové, která návštěvu v takovýchto pozdních hodinách nečekala. Především pak že to bude student.