Severus Snape Oneshots

cuts to cope

tw: self harm, mention of character's death
main characters: Severus Snape x Layla Cooper (my OC) = PLATONIC

TÍMHLE PŘÍBĚHEM JSEM SE DOST INSPIROVALA U rickmandowneyjr NA TRUMBLU.
https://rickmandowneyjr.tumblr.com/post/662606105351012352/cuts-to-cope/amp
Děj, zápletka a dialogy jsou v podstatě totožné s originálem, akorát jsem to celé přeložila do češtiny a určité části trochu upravila - trochu více popsala scény, momenty atd. - doufám, že se chápeme :) také jsem místo y/n použila vymyšlenou postavu a místo vyprávění v druhé osobě použila ICH formu.
Určitě doporučuji přečíst i originál (pokud jste alespoň trochu zdatní v anglickém jazyce), autorka je moc šikovná!

Další den v Bradavicích.

Své ráno jsem započala jako obvykle - teplou sprchou a snídaní. Po cestě jsem s úsměvem na tváři popřála všem studentům a profesorům, kteří mě míjeli, dobré ráno.

Byla jsem v sedmém ročníku, jako jedna z mála kdo se vrátil po incidentu se Cedricem. Byl ze stejné koleje a navíc - už od začátku můj nejlepší přítel - nebo alespoň takovou verzi znali všichni ostatní. Doopravdy jsme se dali 3 měsíce před jeho smrtí dohromady. Nechtěli jsme však, aby to někdo věděl. Být studentskou celebritou (zvlášť v tomto případě) znamenalo spoustu lidí, kteří by do našeho vztahu strkali nos.

Lidé si mě chválili, byla jsem ukázkový student. Prefekt, který měl být příkladem. Příkladem toho, jak být silný a hlava nehlava se prokousat vším, co vám život hodí hlavu. Kéž by jen věděli, jaké tajemství jsem skrývala a co se občas dělo uvnitř mé hlavy. Děsivé a znepokojivé tajemství, které by lidem nikdy nedovolilo dívat se mě stejně jako předtím.

Dnešní den začal, jako každý čtvrtek, hodinou lektvarů. V těch jsem obzvláště vynikala, ale Snape to ocenit ani zdaleka nedokázal - avšak nebrala jsem si to osobně; neměl rád vlastně nikoho a vsadila bych se s vámi o co chcete, že ani sám sebe.

Došla jsem do třídy a zaujmula své typické místo v přední lavici. Učebnice jsem si položila na desku stolu a trpělivě vyčkávala na Snapeův příchod. Dorazil jen o pár minut později a s hlasitým bouchnutím za sebou zavřel dveře, čímž si získal pozornost všech přítomných.

"Otevřete si učebnici na straně 420," řekl svým typicky nepříjemným hlasem. Abych zjistila, který lektvar bude náplní dnešní hodiny, učinila jsem tak.

Amortentia.

Mé srdce nad jménem lektvaru pookřálo. Minulý rok jsme se Cedricem plánovali, že si povíme, co cítíme a potvrdíme tak naše city. Bohužel se na to, vzhledem k nehodě, nedostalo a už ani nedostane. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to nevykolejilo, avšak Snapeův hlas mě vrátil zpět do reality.

"Jelikož příprava toho lektvaru trvá týdny, většinu práce jsem udělal za vás. Jediné co musíte udělat je, ho dokončit," načež si většina studentů úlevně oddychla, "každopádně, tato část je rozhodující a náročná. Očekávám tedy, že budete veškerou svoji pozornost věnovat svému úkolu."

Chvíli mi trvalo než jsem našla to správné odhodlání a nakonec s vařením lektvaru začala (i když s jistým gulášem v hlavě). Snape se usadil za svoji katedru aby oznámkoval nějaké eseje, mezitím co třída pracovala. Najednou ale svoji pozornost přesměroval ke mně.

"Slečno Cooperová, vyhrňte si rukávy. Byl bych nerad, kdyby zde docházelo k nehodám kvůli pošetilé neopatrnosti jednoho studenta," zamračil se.

Nejdříve jsem zaváhala - ačkoliv nebylo moc nad čím, poněvadž jsem neměla na výběr. Nebyla jsem nejlepší v magii bez používání hůlky, ale za pokus to stálo. Když jsem si rukávy vyhrnula, nenápadně jsem rukou mávla nad svým předloktím a téměř neslyšně zamumlala formuli pro iluzionistické kouzlo.