NAVŽDY SPOLU ✨ [BakuDeku]

✨Výlet✨

Byl předposlední měsíc školy a já jsem uš seděl v lavici a něco si četl. Všichni uš byli ve třídě a čekalo se pouze na mistra Aizawu. 'Slyšel jsem že prý máme jet na nějaký výlet, uš se těším zajímá mně kam pojedeme'. Nad tou myšlenkou jsem se pousmál a zavřel knihu. Sotva jsem jí stihl zavřít a uš mi jí někdo sebral, ten někdo byl kachan jak jinak. "K-kachan vrať mi to prosím" kňourl jsem a unaveně se na něj podíval.

"Tch proč bych mněl potřebuješ to snad k něčemu " štěknul jsem , 'nevím proč bych mu to mněl vracet stejně to teď k ničemu nepotřebuje' "Kachan prosím" 'heh je tak roztomilej když něco chce, počkat co ne tenhle malej zeleno vlasej bastard neni roztomilej !!!'. Hodil jsem to po něm "na sežer si to" řekl jsem z nezájmem a zase si hleděl svího 'nerd dementní ! Co to se mnou zase je !?'

"Au" pípl jsem neslyšně, hodil mi to přímo na hlavu 'jak můžu někoho jako je on milovat' povzdechl jsem si. 'Jenže on mně nenávidí, co jsem mu provedl tak hrozného že mně nenávidí?'. Z myšlenek mně vytrhl aš mistr Aizawa který právě vešel do třídy. "Uš jste jistě slyšeli že pojedeme na dvoutýdenní výlet" začal svůj proslov "pojedeme na luxusní hotel u moře" všichni se rozzářili a uš měli hromady dotazů 'k moři cože?! Hustý tak na to uš se těším'

'Moře jo no to nezní tak špatně' ohlédl jsem se a ten demet za mnou mněl jiskřičky v očích 'je roztomilí' sám pro sebe jsem se pousmál a pak si to uvědomil 'co to melu !? Není roztomilí !!!' Zatřásl jsem hlavou jakoby mi ho to mělo dostat pryč a dál poslouchal Aizawu. "Pojedeme za dva týdny stejně jako za dva týdny si vylosujete spolubydlící, a ten kdo si bude stěžovat tak nikam nejede' . 'Losování to nedopadne dobře' potom nám jen rozdal potřebné papíry atd. to uš jsem moc nevnímal. Hned jak zazvonilo a ta unavená osoba zmizela jsem se zhoupl na židli do zádu, čímž jsem tomu dementovi schodil nějaký věci čehož jsem si nevšímal dokud na mně ten malej bastard nepromluvil.

Po mistrově výkladu zazvonilo a kachan se rozhodl že se zhoupne na židli do zádu, čímž mi schodil několik věcí ze stolu 'tohle uš mně nebaví!'. Trochu se mi začala klepat ruka "Kachan!" zněl jsem vážně a trochu jsem zvíšil hlas, než jsem si uvědomil co jsem udělal už stál před mou lavicí. Podíval jsem se mu do očí, leskl se v nich vztek, nenávist ale ještě něco něco naprosto jiného. Než jsem se stihl zpomatovat tak mně již držel za vlasi a zaklonil mi hlavu. "Au Kachan" opravdu to bolelo "jestli si myslíš že si na mně můžeš jan tak zvyšovat hlásek tak se pleteš !!!". Byl opravdu naštvaný jak jinak "Kachan pusť" sikl jsem a zavřel oči "tak mi ještě bude říkat co mám dělat jo !!?" 'to jsem posral heh'

'Tak to si posrala ty brokolice skurvená' ještě víc jsem ho zatáhl za vlasy a užíval si ten pohled jak trpí "K-k-kachan p-prosím" najednou otevřel oči leskli se mu jako drahokamy, chtělo se mu brečet. 'Co to dělám jak můžu ubližovat něčemu tak nádhernému a něžnému' navzájem jsme si hleděli do očí, utápěl jsem se v nich. Z tranzu mně aš vyvedlo slabounké a třesoucí se prosím, tak jsem ho pustil a ani se na něj nekouknul a šel jsem za Pikačem a Shiti hair. Bylo mi ho trochu líto, 'ale co já s tím on se zase vzpamatuje jako vždy, přece je to on ten vždy veselí a ke všem milí!'

Bolelo to chtělo se mi brečet ale když jsem otevřel oči tak jsem to uviděl, jeho rudé oči hleděli do těch mích. Byl jsem omámen a cítil jsem jak nabírám růžoví odstín ale bolest byl uš nesnesitelná tak jsem jen tiše pípl "prosím". Ještě chvíli mi hleděl do očí a potom mně pustil a odešel. Povzdechl jsem si a utřel nepatrné slzičky. Skládal jsem si věci do tašky a všiml si na mně hledícího Todorokiho, usmál jsem se na něj.