Sarah a její cesta

Past nebo ne?

Hodila jsem jim to na zem a rychle jsem utekla. Běžela jsem ale to koleno me bolelo. Jeden ze psu me ale doběhl a začal mi kousat boty. "Co tady chceš" ozvalo se. Řekla jsem že jsem zabloudila a hledam cestu zpatky. "Azore nech ji" řekl muž na psa. "Dekuji vam odpovedela jsem"
Po chvilce přišel jeho syn. Byl opravdu krásný. Mel krásné modré oči a blonďaté vlasy. Řekl mi "Ahoj"
Opdovedela jsem "Ahoj"
"Co te sem k nám přivedlo?"
"Ale zabloudila jsem"
"A jak pak se jmenuješ?"
"Jmenuje se Sarah, ale mužeš mi řikat Sáro."
"Opravdu krásne jmeno." Řekl...
"A jak pak se jmenuješ ty?"
"Ja jsem Vojta a pojd pujdeme knam dame si obed, mamka ho zrovna teďka vaří".
Tak jsem teda snim šla. Vešla jsem do jejich domu a vidim podezřelou tvář. Vykřikla jsem "Váš uz jsem někde viděla"
Pani ale nevedela o co jde. Vojtův táta začal vypravět o tom jak se jim jednou narodila dcerka a zlý lidé ji unesli. Optala jsem se jestli se našla. Ale přitom mi to vrtalo v hlavě. Žena odpověděla že ne. A ukápla ji slza. "A kdepak jsi žiješ ty děvenko?"
"Jsem sirotek řekla jsem" a podivala jsem se do zeme.
"Ty nemáš maminku?"
"Ne, jako malou me vychovavali lidi, kteří na me byli zlý a musela jsem hlavně pracovat, ale tedka jsem utekla." ...