"Ahoj Petře, vím, že by si o mě neměl asi zájem,ale co,no, já jsem Maria, už hodně dlouho tě poslouchám a udělal si mi velkou radost,byla jsem dneska také na koncertě, náramně jsem si to užila, právě teďka jsem na cestě domu , život,ten já nemám dobrý , celý dny jenom poplakávám a slzy mi padají kolem nosu i pusy ,následně na zem , sním o tom jaký by to bylo ,kdybych byla už konečná šťastná, kdybych neměla problém sama se sebou i moje rodina by mě ocenila takovou jaká jsem ,tvoje hudba mě nesmírně pomáhá, chtěla bych si s tebou někdy sednout a popovídat si o tom svinstvu ,co zažívám, mám takovou myšlenku, že ty by si byl jediný člověk, který by mě chápal, nechceš to zkusit a dát tomu šanci? Vím, že to určitě odmítneš ,ale za pokus to stojí. Ahoj,Maria. Petr se zamýšlí a řekne" Taková pěkná holka a já bych ji měl snad odmítnout ? Takový nejsem, sice.., já jsem taky přece jenom obyčejný člověk, tolikrát mám pocit , že jsem tady na svetě zbytečný a ,že tady akorát tak škodím. Začnou mu téct slzy , začal nad tím přemýšlet ,jeho život mu promítl před očima,ale tím negativním směrem. "Tak ja ji odepisu..." Odepíše ji "Ahoj , tvoje zpráva mne nadchla, i ty sama mne. Dobrá,čas tedy mám,podle toho ,kdy se hodí tobě, taky i mne. Sice celý týden ,mám prostor,času plná hrouda. Na psychiku a mojí únavu? Toho není vůbec.. Odpočinu si a dám ti vědet.
