4. Děravý kotel

67 6 19
                                    

Hermiona jako dítě milovala Londýn. S rodiči si často dělali výlet do centra. S tatínkem rádi chodili do Národní galerie prohlížet si obrazy a výstavy. Netrvalo to dlouho a malá Hermiona znala všechny obrazy v galerii, včetně jejich autorů a krátkého popisu jejich života. Potom spolu sedávali na schodech před galerií, pochutnávali si na zmrzlině a sledovali rušné Trafalgarské náměstí.

Maminka ji zase brávala do Kensingtonské centrální knihovny, kde si půjčily knihy a pak se spolu vydaly na piknik do Hyde Parku. Sedávaly na dece, užívaly si sluníčka, jedly sendviče, pily čaj a společně si četly.

Tolik jí rodiče chyběli. Doufala, že jsou naživu a v bezpečí. Doufala, že se jim ještě před Bitvou o Bradavice povedlo vycestovat z Británie a jsou někde daleko od Evropy, mimo dosah Voldemorta. Často přemýšlela nad tím, co by se stalo, kdyby jim nevymazala paměť. Kdyby s nimi zůstala. Moc dobře ale věděla, že udělala to nejlepší co mohla, pro jejich záchranu. A taky věděla, že slovo kdyby je zatraceně nebezpečný.

Londýn z jejich vzpomínek už byl ale minulostí. Válka se na něm tvrdě podepsala. Tolik oblíbené zelené parky, které londýňané tak rádi využívali k trávení volného času, byly pryč. Rušné ulice, kde často hrávali umělci na své hudební nástroje, zahalila temnota. Výlohy obchodů byly buď rozbité, nebo přebité deskami. Jejich majitelé byli často buď mimo ostrovy, nebo mrtví. Londýn se změnil k nepoznání.

Z jejích myšlenek ji vytrhnul hlas její nejlepší kamarádky. "Tak kde jsou?" Ginny netrpělivě popocházela po Phoenix Garden.

Hermiona se podívala na hodinky. "Tři, dva jedna..." ozvalo se prásknutí a objevili se Neville a Lenka.

Byla středa odpoledne a oni začali s realizací jejich plánu. Prvním krokem bylo přesunout členy Řádu do Londýna. Jako první se do Phoenix Garden přemístila Ginny s Georgem, po nich Hermiona - sama, protože bez Harryho, který byl - navzdory jeho protestům - ukrytý v Lasturové vile, jich zůstal lichý počet.

"Všechno v pohodě?" Optala se rudovláska nově příchozích. Ti přikývli na souhlas a pustili se z objetí, protože Lenku zrovna zaujal ptáček, který seděl na blízkém stromě a svým zpěvem vyplňoval okolní ticho, které ve Phoenix Garder vládlo. Jen zpoza zdí malého parčíku byl slyšet ruch Londýna. Lenka malého opeřence s úsměvem pozorovala. "Tak svobodné stvoření..." povzdechla si a dál sledovala ptáčka, který jí hrdě a statečně pohled oplácel. Skoro to vypadalo, jako by si spolu mlčky vykládali. Což je u Lenky docela pravděpodobné.

Postupně se do parku přemístili i ostatní členové Řádu. Všichni na sobě měli stejné oblečení - dlouhý černý plášť s kapucí, která jim v ulicích Londýna poskytne tolik důležitou anonymitu. V tomhle oděvu splynou s davem a nebudou budit podezření.

"Půjdeme po trojicích, držte si od sebe mírný odstup, kdyby se cokoliv dělo, dejte znamení ostatním. V rukávu mějte připravené hůlky, ale nevytahujte je, pokud nebude hrozit opravdové nebezpečí. Snažte se být nenápadní. Tom už na nás bude čekat u bočního vchodu k Děravému kotli." na Kingsleyho slova všichni přikývli. Plán znali do detailu.

Tak se devět kouzelníků v pláštích vydalo bránou do ulic Londýna, vstříc boji za lepší zítřky.

...

Na dveře hotelového pokoje zaznělo zaklepání - přesně takové, jaké měli s Tomem sjednané jako znamení, že Carrowovi už spí v pokoji naproti toho jejich. Nebylo na co čekat - rychle vzít pár vlasů a zmizet.

Dle plánu šel do pokoje pro vlasy Seamus a George, ostatní byli připravení je krýt, pro případ, že by něco nevyšlo. George s hůlkou v pozoru opatrně otevřel dveře jejich pokoje a rychle zkontroloval chodbu. "Čistý." mávl rukou na Seamuse na znamení, že může jít za ním. Postavili se každý z jedné strany dveří vedoucí do pokoje, kde leželi Alecta a Amycus, podívali se na sebe a přikývli. George vzal na za kliku...

Než se měsíc zbarví krví / DRAMIONEKde žijí příběhy. Začni objevovat