První paprsky slunce si probojovávaly svou cestu skrze závěsy v ložnici. O zárubeň dveří vedoucích do oné ložnice stál opřený Draco, ruce složené na hrudi a upřeně sledoval spící dívky.
Pansy seděla stočená na křesle, omotaná dekou a zhluboka oddechovala. Byla rozcuchaná a z koutku jí tekla slina. Draco se ušklíbl a protočil oči. Její výsost Zmijozelská královna.
Hermiona ležela na posteli, oblečená do Pansyina crop topu a lehkých plátěných kalhot, přikrytá tenkou dekou. Čelo měla orosené, rty zlehka pootevřené a ztěžka dýchala. Její stav se mu vůbec nelíbil. Vytáhl hůlku a přešel k posteli.
Zaváhal. Potom ohrnul nos sám nad sebou a položil Hermioně ruku na čelo. Špinavý původ přece není něco, co bys mohl chytit, Draco. To mu řekla Pansy, která se starala o její rány prakticky celý ten týden, co tu byla. On jen chystal lektvary a masti. Dotýkat se jí na něj mělo zvláštní vliv. Pod její horkou kůží cítil proudit krev, krev, která byla mudlovská, podle slov jeho otce špinavá, nečistá. Cítil v sobě směs pocitů, které se navzájem bily. Konečky prstů ho brněly, při každém letmém doteku, jak jeho tělo reagovalo na její blízkost. Zároveň se v něm ozýval hlas jeho otce, který mu připomínal její původ. Měl by být zhnusený, ale nebyl...
Měla horečku. Natáhnul se ke stolku, na kterém stála lahvička s lektvarem, který urychloval hojení. Bohužel, kletba, která ji zasáhla, způsobila tak hluboké a těžké zranění, že to vyžadovalo čas a péči, aby se zase uzdravila.
A i tak věděl, že její zranění nikdy nezmizí úplně. Jizvy jako je tahle zůstávají na těle jako ledová vzpomínka.
Pomalu jí odhrnul přikrývku a opatrně odkryl ránu na boku. Dlouhá hluboká rána se jí táhla od pánevní kosti až po hrudní koš a větvila se na několik dalších, podbarvená děsivě vypadající zelenou barvou - značka, kterou kletba zanechala. takové stopy nechává jedině černá magie.
"Jak to, že ještě žiješ, Grangerová..." zašeptal si spíš pro sebe.
Draco opravdu nechápal, jak mohla přežít. V podstatě měla levý bok na maděru, ztratila hrozně moc krve. Kdyby ji z toho pokoje dostal jen o pár minut později, zaručeně by bylo po ní.
Zatřepal hlavou, aby rozehnal myšlenky a sledoval stav ran. Bylo to lepší, kůže se konečně začínala hojit. Otevřel lahvičku s lektvarem, který předtím vzal ze stolku a opatrně s ním pokapal rány. Tekutina se ihned vstřebala a postupně začalo její tělo chládnout, jak ho opouštěla horečka.
"Potřebuješ odpočívat, nabrat sílu... Tady jsi v bezpečí." Nevěděl, proč to řekl nahlas, ale nedokázal ta slova zastavit. zase ji opatrně přikryl a vstal. Vzhlédl ke křeslu, ve kterém seděla Pansy, a zarazil se, když zjistil, že už nespí, ale zaujatě ho pozoruje. "Co je, Parkinsonová?" zeptal se s kyselým úšklebkem a ohrnul horní ret.
"Vůbec nic." Odvětila mu čarodějka s úsměvem, zatímco on opouštěl ložnici.
...
Pansy byla někdo, komu Draco bezmezně věřil, někdo, komu by svěřil svůj život. A to taky právě dělal, ne? Kdyby někdo ze Smrtijedů zjistil, že na své chatě schovává členku bývalého Zlatého tria... Řekněme, že počet obyvatel Malfoy Manoru by značně klesl. Zaplatil by za to životem on, jeho otec i matka. Bellatrix by zaručeně ztratila své postavení vedle Pána zla, jakožto rodina zrádce. Jak znal svou tetu, vybila by si svou zuřivost na nejbližším terči a určitě by nezůstala jen u jednoho.
Proto musí Theodora držet co nejdál. Kdyby věděl, že je Grangerová tady, postavil by ho tím do velmi nebezpečné situace. A ne jen jeho, ale také jeho rodiny - ne, že by Dracovi či Theovi záleželo na životě starého Notta, ale také by byl v ohrožení život Daphné, Astorie a nejspíš celé rodiny Greengrassových.
ČTEŠ
Než se měsíc zbarví krví / DRAMIONE
Fanfiction"Žiju. I když bych už měla být mrtvá." ___________ Na začátku byla věštba, kvůli které přišlo o život mnoho kouzelníků a čarodějek a která spustila slet událostí, které vedly k druhé kouzelnické válce, kterou vyhrála temná strana. Nyní byla vyřčena...
