Půvabná vlčí příběh 1 Díl

Kapitola XX

Našlapovala jsem na louce. Stébla trávy mě šimrala na špičce čumáčku . Tu a tam tu rostly sedmikrásky a pampelišky . Už jsme byli na cestě asi 7 dní, a já už mezitím lovila jako normální lovec. Cesta tajgou byla dlouhá a já se bála zda vůbec narazíme na tundru . Tajga byla možná i hezčí , plno jehličnatých stromů, spousta kořisti , trávy , jehličí hřejivá půda pod packami . Ale v tundře jsem se narodila . Na druhou stranu jsem přemýšlela , co by se stalo kdybych se domů vrátit nechtěla .
Kdybych tu zůstala s Trpělivou. Nemusela bych se vídat s Tichou a Mazanou . Ty dvě by mi vážně nechyběli .
Ale zase mi chyběl zbytek smečky . Chtěla jsem za mámou a tátou , za sestrou . Za ostatními vlčaty. Chyběli mi Klidný , Hvězdná.
Doufala jsem že přijmou Trpělivou do smečky. Byla to skvělá vlčice . A navíc tu byl ještě jeden důvod proč jsem chtěla zpátky do smečky.
Kdybych se nevrátila nestanu se Beta Samicí . Už jako mládě jsem měla velké ambice .
Teď jsme zrovna lovily králíky . Tiše jsem se plížila trávou , a dávala si veliký pozor na to aby k nim vítr neodnesl můj pach . Teplé paprsky Sluneční Vlka teď byli zakryté za hustými šedými mraky . Uprostřed louky stál dub okolo kterého měly králíci své nory . Na okraji louky byl potůček okolo něhož rostla vysoká tráva . Na přední straně louky byl kamenitý svah posetý zelenými keříky . Mezi nimi se plížila Trpělivá . Králíci ji necítili protože měla srst obalenou bahnem .
P

řikrčila jsem se ještě níž k zemi a zahleděla se na jednoho obzvláště vypaseného . Kořist jsme neměli každý den .
Takový luxus si mohli dovolit pouze ve smečkách . Včera ani den předtím jsme nejedli. Takže jsem teď měla hlad , ale ne tak hrozný jako v období hladu .
Už jsem byla blízko. Teď se měla vytrénovat má rychlost. Mohutně jsem se odrazila a rozeběhla se za králíkem . Dal se na útěk spolu s ostatními. Směrem k Trpělivé . Skočila jsem znovu. Moje tesáky se mu zakously do zadní nohy . Zakousla jsem se tak silně až jsme cítila kost . Králík mě ale kopl druhou zadní nohou tak silně až mi začala téct krev a já ho nedopatřením pustila . Naštěstí ho Trpělivá přimáčkla k zemi a zakousla ho .
Promiň , omlouvala jsme se zadýchaně. V pořádku , usmála se vlčice . Pamatuj si ovšem že je při boji lepší když nepřítele držíš a on tě zasáhne zakousnout se ještě hlouběji . Přikývla jsme . Vezmu si tvou radu k srdci , pomyslela jsme si vděčně . Je teplo a zataženo , začala Trpělivá . Bude bouřka zavrčela jsem tiše . Najíme se a utáboříme .
Vešli jsme do lesa . Vychutnávala jsem si čerstvý vzduch, mech a trávu pod packami . Probíhala jsem mezi úzkými stromy , a šla hlouběji do lesa . Trpělivá kráčela za mnou s králíkem v zubech. Nemůžeme se , už najíst ? Zeptala jsme se trochu udýchaně . Trpělivá zavrtěla hlavou , a její výraz mi dal jasně najevo odpověď . Nejdříve úkryt pak jídlo . S povzdechem jsem pokračovala dál .
Tráva tady byla , vysoká a dosahovala mi ke pod oční víčka.
Rostlo tu hodně keřů na se zelenými lístky a bílými kvítky . Na zemi bylo hodně jehličí , a já se snažila běhat tak ladně a tiše jako po lese běhala Trpělivá. Skončilo to tím že jsem zakopla a skutálela se z malého kopečku do jehličí . Zahřmělo , čumák mě hodně šimral a dusno nahradila zima . Ze zataženého nebe kapal déšť . Brr, zabručela jsme a oklepala se. Trpělivá švihla ocasem , asi se najíme teď řekla . A já se ihned vrhla na kořist, jedla jsem rychle a některá sousta bez žvýkání polykala . Nech mi taky něco , zavrčela na oko uraženě Trpělivá a skočila je králíkovi . Když dojedly , déšť byl v plném proudu.
Jeho kapky mě bičovali do zad a vyrážely mi dech . Přes déšť nebylo skoro nich vidět . Asi budeme muset přespat pod stromem , zamručela jsem.
Née! Zavrčela Trpělivá až jsem nadskočila , strom může při bouři spadnout nebo hořet .
Přikývla jsme a rozhlédla se tak co tedy ?
Asi nemáme jinou možnost než si vyhrabat noru a tom kopečku .
Ukázala čenichem na svah že kterého jsme spadla . Kývla jsme hlavou a šli jsme spát .

Někde uprostřed noci mě vzbudilo šumění deště . Trpělivá ? Zamručela jsme . Kde jsi ?
Tady,  ozval se její hlas . Zamžourala jsem a uviděla její bílou siluetu sedící před jeskyní . Déšť byl tak silný , až přes něj téměř nebylo nic vidět .
Obloha byla pokrytá hustými šedočerný mi mraky a s hlubokým duněním se na ni objevovali fialové blesky .
Páni , zašeptala jsem.
Nevím proč , ale ta bouřka mě nějak fascinuje.
Je to nádhera , zaknučela jsem okouzleně .
No každý má svůj názor , zamumlala Trpělivá . Já na bouřku nemám dobré vzpomínky. 
Proč ? Zajímalo mě. 
Povím ti to povzdechla si Trpělivá , ale pojďme dovnitř .
Vešli jsme do nory , vyhrabali , hlína byla nasáklá vodou a do doupěte tu a tam tekla ze vchodu nebe díry na střeše doupěte voda.
Usadili jsme se , a Trpělivá začala mluvit :
Narodila jsme se do veliké smečky . Žily jsme ještě víc na jihu a byly tam i listnaté i jehličnaté stromy . Vlci z naší smečky měly různé barvy například , šedou , černou nebo hnědou .
Vážně ? Vykulila jsme na ni oči .
Jo přikývla .
A já si myslela že jsou vlci jen bílý , ušklíbka jsme se .
Měla jsme sestru , byla světle šedá a jako vlče se jmenovala Šedivka já se jako vlče jmenovala Námrazka , ale to není důležité . Odkašlala si , přimhouřila jsme oči . Přišlo mi že Trpělivá schválně zdržuje . Byli jsme nerozlučné , dcery Alfy a Bety , nejlepší kamarádky.  Vlci vždy věnovali větší pozornost mě než ji , ale jinak ji měly rádi . Neměla v životě štěstí, než matka zemřela odkázala místo vůdkyně mě , a ne Šedivce . Potom jsme si zvolili nové jméno . Já Trpělivá ona Sebejistá . Potom jsem si našla druha a zvolila si ho za Betu místo ní . Byla naštvaná vzteklá , a tak jednou za bouřky se na Drzého vrhla a zabila ho , přímo před mýma  očima .
Řekla mi že žárlila , protože všichni věnovali větší pozornost mě že ji druh opustil , že ji se vlčata utopila v řece . Trpělivá,  zavrtěla hlavou , byla jsem naštvaná a tak jsem ji zabila . To mě mrzí zaknučela jsem a přitiskla se k ní . Trpělivá zavrtěla hlavou, byla má jediná rodina co mi zbyla a já ji zabila . Nicméně jsem potom ze smečky odešla .

Když v noci Trpělivá spala já jsem přemýšlela .
Chápu že ji mrzí , že zabila svoji sestru ale ona si to zasloužila ne ?
Ale už jsme byla moc unavená na to abych nad tím přemýšlela a tak jsme se už ponořila do blaženého nevědomí .

Tak máme tu další díl . Co říkáte na Trpělivou ? Zítra bych se pokusila vydat další kapitolu. Taky zítra píšeme čtvrtletní práci z matiky tak mi držte palce .