Půvabná vlčí příběh 1 Díl

Kapito XXX

Kráčela jsem tundrou.  Byla jsem sama . Už zase . Na druhou stranu jsem se ale blížila ke smečce.  Na posilněnou jsem si vzala jen lumíka a králičí nohu protože jsem jim moc nechtěla vyžírat jídlo.  Pod tlapami mi šustila tráva a stříbrné hvězdy mi svítily na cestu . Zářivýma očima jsem se rozhlížela kolem . Byla jsem ráda že tady nikde není bahno ani déšť protože jsem nesnášela špinavý kožíšek . Možná že to zní namyšleně ale  věděla jsem že jsem krásná vlčice.  A taky jsem věděla že mě možná budou vlci využívat jen kvůli vzhledu.   Vzpomněla jsem si jak mi Bojovník říkal krásko a furt za mnou lezl.  A teď už jsme věděla proč.  Dřív jsme z toho byla zmatená ale teď už jsme věděla že hold když je vlčice krásná budou ji využívat.  Ale Hrubý takový nebyl.  On byl hodný , úžasný jen ho musíte lépe poznat . Zamilovaně jsem přivřela oči a představila si jeho tvář jeho bílou srst jeho krásné oči.  Už brzo se uvidíme Hrubý pomyslela jsem si a rozběhla se vtříc smečce. 

Smečka prý sídlila okolo vysokých skal dál na sever . Bylo to vlastně z druhé strany hor takže jsem musela jít okolo.  To by mi mělo během zabrat den , normální chůzi dva dny.  Za smečkou jsem sice hodně chtěla ale nehodlala jsem kvůli tomu spadnout dolů z hor.  Bokem jsem drhla o ledovou , kamenitou stěnu a sníh mě  mrazil do tlap. Věděla jsem že musím být odvážná a tak jsem nedávala najevo strach, přestože jsem ho měla a to dost velký.  Opatrně jsem stoupala víš a víš.  Celá jsem se třásla a odvaha šla stranou když jsem ucítila neznámý pach.  Vlk to není liška to není tak co to je ? Byl to predátor ale jeho vůně byla extrémně silná a nebezpečná.  Uslyšela jsem řev a vyděšeně zaknučela.  Přitiskla jsem si uši k hlavě a skrčila.  ,Kdo je tam"  ?! Zavolala jsem  a snažila se skrýt třes ve svém hlase . ,,Tak kdo ?" Uslyšela jsem hlasité křupání jako by se ke mě rozběhlo deset vlků a uviděla obrovské a strašlivé stvoření.  Bylo veliké bílé a teď se postavilo na zadní a strašně zařvalo.  Obrovské dlouhé drápy byli velké jako moje hlava a mělo to malá a hrozivá centra očka.  Dlouhé a smrtící tesáky se zaleskly ve svitu Slunečního vlka.Lední medvěd! Máma nám o nich Jednou říkala ! Dala jsme se na útěk protože proti takové bestii bych neměla šanci.  Zvíře ale vyrazilo za mnou. Pod tlapami mi křoupal sníh a led a ostré ledové úlomky se mi zarývaly do tlap a tak po mě zůstávaly drobné kapky krve. Navíc jsme nespala a jak se zdálo tak medvěd byl hodně rychlý.  Koutkem oka jsem zahlédla mezeru do které jsem ihned vyrazila. Byla to ledová jeskyně na jejímž stropě byly Velké rampouchy.  Země byla navíc zamrzlá taky takže jsme se skutálela na zem a bolestivě se praštila do ramene zaknučela jsem a skrčila se k zemi.  Medvěd se snažil asi půl hodiny  vlézt dovnitř ale jeskyně na něj byla hodně malá.  Nakonec zavrčel a odešel.  Položila jsem si hlavu na přední tlapy a naštvaně zavrčela.  No bezva to mi ještě chybělo obrovský medvěd !
Olízla jsem si pysky a zvedla se na tlapky.  Nervózně jsem vykoukla ven a rozhlédla se na všechny strany.  Až potom jsem se rozběhla pryč . Běžela jsem opravdu rychle ale už to nebyla potřeba a tak jsem zpomalila. Na hory navazovaly dlouhé louky a já už cítila čerstvý pach trávy a květin. Louky poseté drobnými kvítky a zbytky sněhu a občas nějaký keř nebo kámen.  Díky mě husté srsti jsem byla  ledovému větru  odolná a nebyla mi taková zima přestože jsem cítila drobné mrazení.  Vykročila jsem vpřed a šla směrem k hranicím naší smečky.  A pak je překročila.  Ačkoliv jsem šla domů necítila jsme to tak.  Zdálo se mi že jdu na cizí území k cizí  smečce.  Ani pachy různých vlků se mi nezdály a přišli ní stašně cizí. Věděla jsem že to není územím a že jsem možná udělala chybu když jsem odešla od možná dost lepšího domovu ale prostě jsem chtěla vidět Hrubého a svou rodinu.  ,,Třpytko  pozor cizí vlčice.  "! Hlas Statečné mě krásné probral a já nadšeně zavrtěla ocasem.  Když jsem se však otočila vrhla se na mě hnědooká vlčice.  Srazila mě k zemi a zavrčela na mě . Odkopla jsem ji od sebe a zadívala se jí do očí.  ,,Třpytko " pozdvila jsem odměřeně. ,,Perlo "! Vykřikla nadšeně a vesele mě srazila k zemi začala mi olizovat uši a vrtět ocasem . Přivítání jsem ji oplatila a byla překvapená jejím chováním.  ,,Omlouvám se myslela jsme že jsi mrtvá , myslela .... Třpytka  to ani nedořekla a já cítila jak se mi zakousla neznámá vlčice do krku a přitiskla mě k zemi.  Zavyla jsem a schodila ji . ,,Statečná to jsem -" nedořekla jsem to a přitiskla mě k zemi když se mi však podívala do očí zalapala po dechu.  ,,Perlo "? Zašeptala nevěřícně. ,,Ano to jsem já "! Řekla jsem nadšeně a začala ji čistit srst na krku.  Měla jsme hroznou radost ze je obě vidím jak Statečnou tak Třpytku.  ,,Já bych tě vůbec nepoznala voníš tak dospělé a taky vypadáš jako dospělá vlčice " usmívala se Statečná.  ,,I Třpytka " zazubila jsem se.  ,,Tak chci je všechny vidět , mámu , tátu a Rosičku ! A taky Zetu ! " Nad tímto se Třpytka trošku ušklíbla ale pak si povzdechla. ,,Víš Perlo ne všichni vlci to přežili " zaknučela smutně Statečná.  ,,Já vím Hvězdná těkaly jsme smutně a vzpomněla si na Modrookou vlčici která se utopila.  ,,Ano ale ona bohužel nebyla jediná.  Zemřela ještě Chladná a -" Statečná se odmlčela a odvrátila zrak.  ,,Kdo ? Zeptala jsem se vyděšeně kdo je ještě mrtvý.  Co když to je sestra ? Máma nebo táta ? Nebo Hrubý , Trpělivá , Statečná ? ,,Tvůj táta " zašeptala Třpytka.  Srdce se mi rozlomilo. Rozklepala jsem se a cítila jak mi z očí tečou slzy.,, Ne ne ne neeee" ! Zavyla jsme a rozbrečela se.  Táta byl mrtvý.  Můj drahý táta vlk co mě vždycky chránil , Beta Samec Smečky zemřel.  ,,Perlo pššt to bude dobrý " konejšila mě Statečná.  Nechci vypadat slabě ! Tohle není smečka u Stříbrné Skály ! Tady slabost nejde ! Otřela jsem si packou slzy. ,,Chci za mámou " zašeptala jsem.  Obě dvě vlčice přikývly  a vedli mě do tábora.  Kráčela jsem vedle nich a měla uslzené oči.  Vedli mě zřejmě nějakou oklikou a já si všimla čerstvého pruhu hlíny pod rozkvetlým keřem. Byl to hrob.    Táta z oka mi ukápla slza . Sice to nebyl můj pravý táta mi praví rodiče jsou mrtví ale Chytrá a Lstivý bylo ti nejlepší rodiče jaké si kdo může přát. Šla jsem rychlým krokem protože jsem věděla že máma si bude myslet že přišla i o mě a sestra na tom asi taky není nejlépe.  Přidala jsem až jsem téměř běhala a narazila na husté křoví. Obě vlčice mě vedli oklikou kolem něj.  Nedaleko menší horské říčky se nacházela malá loučka zastrčená vedle říčního údolí.  Lehce se svažovala a odpočívalo na ni hodně bílých vlků.  Někteří mě zjevně ucítili a tak vstali a nastražili uši.  ,,Perlo "! Zavolala nadšeně Rosička a já viděla svou sestru jak se žene ke mě.  ,,Rosičko "! Zvolala jsem nadšeně a rozběhla se k ní . Obě dvě jsme se k sobě přitulily a já byla hrozně ráda že ji vidím .

Večer
Musela jsem jim říct všechno , kde jsem byla a tak dále.  Vynechala jsem to jak je Smečka u Stříbrné Skály lepší než ta naše a taky to že jsem zdrhala před medvědem.  ,,Mohla bych už vidět mamku prosím ?" Zeptala jsem se slušně Alfa vlčice.  Ta si se svým druhem vyměnila pohled. ,,Mamka tu není " vyslechla smutně Rosička.  ,,Cože ?! Vyjekla jsem , a kde je ? " Tichá se na mě chladně a nepřátelsky podívala a pak řekla :,,žije poblíž tábora na druhé straně řeky támhle u těch keřů " a ukázala čenichem směrem k rozmazané řadě keřů.  ,,A Zeta "? Zeptala jsem se nervózně.  ,,Ten je teď někde pryč , od té doby co jsi zmizela se stal ještě protivnějším pokud to teda jde " zašklebila se Mazaná.  Ignorovala jsem ji a hnala se směrem ke keřům.  Rosička se rozběhla za mnou.  K vodě už jsem pomalu začínala mít nenávist a když jsem cítila jak se mě dotýkají chladné prameny horské říčky a máčí mi srst vzpomněla jsem si na tu povodeň a otřásla se . I Rosička vypadala ráda že je venku a rozběhli jsme se vedle sebe. ,, Máma bude ráda až tě uvidí " houkla Rosička . ,,Snad ji to přiměje aby opustila noru ".  Jen jsem přikývla.  Obě dvě jsme byli smutné z tátovi ztráty. Měl vůbec někdy za svůj život pravá vlčata ? Myslím že ne.  Zanechal tu po sobě jen nás dvě vlčice , dcery zrádkyně.  Věděla jsem že než odejdu za Zeměvlkem budu mámě říkat mami ačkoliv to má práva matka nebyla.  A já teď o ní měla hrozný strach.  Keře byli pokryté spoustou listů a uvnitř byli trošku polámané větve . Když jsem nakoukla dovnitř zalapala jsem po dechu.  Místo mámy tady totiž ležela vyhublá , nešťastná vlčice.  Srst ji v mnoha místech vypadávala a měla propadlé oči.  ,,Mami " zašeptala jsem tiše a cítila jak mi tečou slzy.  ,,Mami "
Bílá vlčice otevřela smutné oči plné bolesti ale když mě uviděla rozzářily se zlatým světlem naděje a štěstí.  ,,Perlo " zašeptala tiše. Zabořila jsme ji hlavu do srsti a začala vzlykat.  Už jsem to neudržela . To samé udělaly i máma a Rosička.  ,,Vlčátka moje " zašeptala máma. ,, Už vás nidky neopustím "

O týden později:
(Btw tohle je nějaká přeskakovací kapitola či co )
,,Za chvíli už brzo budeš mít slavnost pojmenování že" ? Zeptal se mě Hrubý.  ,,Ano to je pravda " usmála jsem se na něj a otřela se mu hlavou o krk.  Něžné mi olízl uši a usmál se na mě. ,, Jsi překrásná " zašeptal něžně. ,,Já vím " ušklíbla jsem se na něj pobaveně.  ,,A taky drzá, arogantní, a neústupná to se mi líbí ".  Zavrčel vřele.  ,,Jen mám obavy jaké jméno mi vybere smečka " polkla jsem.  ,,Neboj když se neshodnou vybírá Alfa Samice ". S nadějí jsem si oddychla . ,,Vážně ?"
Ano vážně řekl s úsměvem.  ,,Takže se nemáš čeho bát" . ,,Ale jaké vlastně bude moje postavení když  jsem se učila a ještě učím na Zetu?" Zajímalo mě . ,,No přece nejdřív budeš pár dní hlídkařka a pak budeš moje Zeta Samice " řekl mi a něžně mi olízl čenich.  Tak to zní dobře usmála jsem se v duchu.  Vzápětí jsem ale uslyšela hlasité vytí a svolávání Alfa páru. Oba dva jsme doběhli do tábora.  Přivýtala jsem se s Trpělivou které pěkně narostlo bříško a to znamená že vlčátka budou brzo na světě.  ,,Smečkou musíme probrat hodně důležitých věcí ". Zvolal Alfa Samec . ,,Za prvé Chytrá zůstává Betou nyní již tedy smečka nemá Beta Pár ale jen Betu. " V hrudi jsem ucítila bolestné píchnutí ale když mi Trpělivá konejšivě olízla ucho bylo to lepší.  ,,Další věcí je že : Rosička , Třpytka , Bojovník , Sedmikráska no a Perla(  řekl se značnou nechutí v hlase) budou mít slavnost již zítra". Jo jo jo jo ! Nadšeně jsem povyskočila a zavrtěla ocasem.  ,,Nadšeně jsem zavyla stejně jako ostatní.  ,,Tak dobře , dobře " říkala nám mile Alfa Samice , teď ale ještě chci říct že zítra v noci hodinu  půjdou všechna vlčata s Tichou a mnou na jedno místo.   To je ale vedlejší protože vlčata mají za úkol spolupracovat a ulovit soba " vykulili jsme oči.  Soba ?! Aspoň že to budou dělat i ostatní protože jinak bych to nedala . ,,No a to je asi všechno" řekla Alfa Samice. ,, Drzý jsi na noční hlídku a vy ostatní máte volno ". 
Nadšeně jsem se podívala na nebe poseté hvězdami.  Už zítra ze mě bude právoplatná členka smečky. 

Mám pro vás tip.  Když máte vypnutý data pořád můžete psát což se mi hodí když mi data nejdou a online jsem jen ve škole nebo o víkendu u táty.  Tak co říkáte už máme třicátou kapitolu a hodně nám to uteklo že ?