Bez obtíže

5. Xaviho plán

Přišla jsem domu a nemohla jsem přestat koukat na tu růži,koukala jsem na ni tolik až jsem si nevšimla že na mě už nějakou chvíli koukat Gavi i s rodičema co právě jí u stolu v kuchyni v tom jsem si vzpomněla na jídlo co je furt u Pedriho v autě který už odjel, viděla jsem zmatené obličeje obou rodičů a trochu více zmatený obličej Gaviho"od koho máš růži" zeptali se rodiče tak nějak vzájemně a viděla jsem jak Gavi otevírá pusu aby odpověděl za mě ale já jsem k němu doběhla a dala mu ruku před ruku a on to asi pochopil ale v tom zazvonil zvonek ruku jsem od Gaviho pustila a šla otevřít měla jsem čekat že to bude Pedri a že ho tak moje rodiče uvidí a budou si myslet co s ním bůhví mám i tak jsem dveře otevřela rodiče ho uviděly ale ja jsem rychle dveře zase zavřela a vlezla ven a málem do něj narazila ale udržela jsem se na nohách a  Pedri se na mě divně podíval jako před chvilkou rodiče "děkuju já na to úplně zapomněla" ukázala jsem mu na jídlo a vzala mu ho z ruky otevřela dovnitř ještě jednou poděkovala a zavřela mu dveře před nosem celkem zlý ale tak se mu pak omluvim přijde mi že jsme fakt teď dobří kamarádi, rodiče furt měli divný výraz a Gavi se už smál byl to takový úsměv jako

určitě víš co tě teď čeká

"Pedri?" Zeptala se mamka jako kdyby už jsme byly zasnoubení "Gavimu bylo špatně a měli jsme rezervovaný stůl v jedné restauraci podívej se na můj instagram" řekla jsem a už jsem byla nahoře ve svém pokoji s růží v ruce když jsem věděla že dole už nikdo neni došla jsem si pro vázu naplnila ji vodou a donesla si ji nahoru do pokoje a uložila růži do vázy sedla si na postel a položila jsem ji na komodu vedle televize, viděla jsem gaviho jak jde zastavil se před mými dveřmi a pak už jsem slyšela jak cvaknul telefonní foťák zvednu se z postele a vidím jak Gavi běží do koupelny a zamyká za sebou přemýšlím co fotil pak mi to docvakne tu vázu asi se Pedri ptal musela jsem se pousmát zase nad mou myšlenkou.

Pedri pov:

Na telefonu*

Pedri

Gavi

"Růže není v koši že?"

"Dobrej nápad brácho to byl, má ji v pokoji"
"Počkej"
Poslána jedna fotka*

"Tak dobrý "

Gavi pov:

Já nevím co si o tom mám myslet... jestli ji má Pedri rád? Achjo to je kravina o tom přemýšlet a já mu pomáhám!

Druhý den**

"Isabel??"zavolal na mě Xavi a tak jsem k němu šla, viděla jsem předemnou Pedriho jak je na cestě nahoru po schodech ale nic jsem si o tom nemyslela "Ano co se děje?" Zeptala jsem se zdvořile jak to jen jde "prosimtě jdi do moji kanceláře a počkej tam na mě" odpověděl mi a já jsem ho poslechla a šla po těch samých schodech co před chvílí Pedri viděla jsem dveře trochu pootevřené do Xaviho kanceláře kde měl vždycky tak uklizeno jako když jsem sem poprvé přišla, otevřela jsem dveře a viděla jsem tam Pedriho jak sedí na židli u okna podívaly jsme se na sebe zmateně "ahoj co tady děláš?" Řekl a pousmál se na mě "no to nevím mám tu počkat na Xaviho " odpověděla jsem mu "tak to jsme dva" řekl a zase se na mě hezky usmál,pak už pokračovalo trapný ticho, hodně krát jsme takhle mlčeli a ani jeden jsme nevěděli co říct zrovna když jsem něco chtěla říct přišel Xavi "dobře jste tu oba" začal a zase jsme se na sebe zmateně podívaly jako předtím,teď jsme se oba zvedly ze židlí ale Xavi nám ukázal ať si zase sedneme "no takže??" Zeptal se Pedri "takže.. asi víte proč tady jsme?" Zeptal se tak napůl Xavi a my jsme pokývali hlavou že nevíme "Nedávno vás spatřily v restauraci, všichni si myslí že spolu chodíte Pedrimu to zvýšilo sledovanost a to také sledovanost našich sociálních sítí,prostě chtěli bychom-"Xavi nemusel ani dopovědět to co chtěl protože jsme to za něj udělala já" aby jsme spolu chodili pro slávu?" Řekla jsem a Xavi kývnul otočila jsem se na Pedriho který měl teď ruce na očích a nemusel se nikam dívat nešlo poznat jeslti je naštvaný smutný?jde to vůbec být z tohohle smutný? šťastný? Tak to pochybuju !"dobře" uslyšela jsem z mé levé strany takzvaně Pedriho a podívala se na něj jako

Dobře!? Jak myslíš dobře?

Nikdy jsem nemyslela že bych něco dělala pro slávu v naší rodině ji je dost si myslím "tak asi když je Pedri s tím v pohodě,já taky" řekla jsem a usmála se na něj ale už neměl ruce na očích takže mě viděl " toto tajemství můžete říct rodině to je všechno!" Doplnil Xavi a ja si vzpomněla na Gaviho jakou na to bude mít reakci? "A co musíme dělat vlastně?" Zeptala jsem se na poslední chvíli když už jsme odcházeli " to co je pro vás v pohodě asi?" Odpověděl,skoro jako kdyby se nás ptal, vyšli jsme z jeho kanceláře s furt jsme byly dost zmatení a já jsem chtěla prolomit to ticho mezi námi vzala jsem ho za ruku "musíme se to naučit"řekla jsem mu aby pochopil proč jsem to udělala "tos mi chtěla říct že si myslíš že jsem nikdy nebyl ve vztahu?" Zeptal se uraženě ale vím že to myslel ze srandy "skoro" odpověděla jsem a táhla jsem ho za sebou "to jako vážně půjdeme takto ven?" Zeptal se ale já neuměla odpovědět bála jsem se? ano. Chtěla jsem toto udělat abych mu pomohla ? Ano určitě to snad každý ne?
Blížily jsme se ke dveřím a já zpomalila podívala se na Pedriho "tak co?" Furt jsem ho držela za ruku "je to na tobě, mají trénink nemusely by nás uvidět "asi ne Pedri teď ne musíme to nejdřív říct Gavimu " na to jenom kývl a už jsem mu pustila ruku
"Řekneme mu to po tréninku?" Zeptala jsem se ještě když otevíral dveře a zase jenom kývl

Vidím vycházet Gaviho a za ním hned Pedri vypadá to že mu to ještě neřekl usmívají se na mě oba ale Pedri trochu nervózně a  já ho chápu já jsem taky a hlavně nevím jak to mám říct "gavi" řekla jsem a on poznal že je něco špatně "potřebujeme ti s Pedrim něco říct" přitáhla jsem ho vedle sebe aby mohl taky něco říct ale nestihl nic říct "Vy spolu chodíte?!" Zeptal se nahlas Gavi a já jsem ukázala ať se ztiší "ne tak docela" řekla jsem a Pedri pokračoval "máme spolu na oko chodit máme to od Xaviho a už to nejde vrátit" řekl potichu Pedri ať ho nikdo neslyší a Gavi se na nás jen šíleně podíval jako kdyby jsme byly blázni " je to pro všechny dobro" dodala jsem a Gavi se usmál a mi jsme se tomu divili "já jsem si myslel že spolu chodíte" řekl Gavi a smál se u toho a to mě trochu naštvalo,to by byl naštvaný kdyby jsme spolu chodili byla by to naše volba ne jeho ne jeho vztah vše se mi to proudilo v hlavě až jsem se vzpamatovala "a to by jsme nemohli?" Řekla jsem naštvaně a šlo to poznat, cítila jsem na sobě oči Pedriho ale já jsem se nemohla přestat dívat na člověka který by nepodporoval můj vztah protože? Proč vlastně,že je to jeho nejlepší kamarád? Nechápala jsem to ale viděla jsem že to Gavi nečekal tuto odezvu "ne jako-" nevěděl co říct takže jsem mávla rukou aby jsme se nemuseli už více dohadovat vzala jsem zase Pedriho za ruku "jdeme-ukazala jsem na moji ruku spojenou s Pedrim-a na toto si zkus zvyknout"řekla jsem Gavimu a všichni se zasmáli díky bohu.

Pedri pov:

Na jediný co jsem mohl myslet bylo že to takhle nemělo začít.

----------------------------------------------

Viděly jste v neděli ten fotbal?? To bylo úplně mega!! 3:1 !!! Vyhráli jsme ! Snad se vám tato pátá kapitola líbila!