Bez obtíže

6. Jeden měsíc

Už je to měsíc, měsíc od toho co spolu na oko chodíme myslím že nám to jde skvěle,dost jsme vidět v médiích přesně jak to chtěli nikdy jsem nepřemýšlela nad tím co se bude dít až "to" skončíme je to vůbec něco? Nemyslím nebo já nevím přestaneme se úplně bavit? Přece existuje po vztahu kamarádství nebo ne?Z myšlenek mě zachránil Pedri který už nedočkavě klepe na hlavní dveře "už jdeme!" Křikla jsem na něj ani nevím pokud mě slyšel přes dveře vyběhla,jsem nahoru,oznámila Gavimu že jdeme a šla jsem napřed vyšla jsem ven Pedri stál kousek od terasy a už netrpělivě čekal "neboj to stihneme máme čas" snažila jsem se ho uklidnit ale nevypadalo to že by to pomohlo "ne to není to" podívala jsem se na něj zmateně jako kdybych se ho ptala na otázku ale nevyšel ze mě žádný zvuk, nečekala jsem že by Gavi přišel hnedka, Pedri koukal do země já nemohla přestat koukat na něj,viděla jsem že je smutný jen nevím z čeho.Asi nevíte ale jde se hodně sblížit s někým koho vidíte každý den,jenom za měsíc. měsíc stačí aby jste si oblíbily neváhala jsem a objala ho nevěřily by jste ale toto bylo poprvé kdy jsme byly "takto blízko" ani náš falešný vztah vždy jenom držení za ruce po cestě k autu,z auta na trénink na tréninku jsem fotila on zase trénoval žádná potřeba k společnému mluvení.Objal mě zpátky a položil si hlavu na mé rameno "ať se děje cokoliv bude to v pořádku" nikdy my nešlo utěšovat lidi natož nějakýho kluka,nevěděla jsem co dělat tak jsem ho jenom dál objímala dokud jsem neslyšela dupot Gaviho vevnitř opustila jsem Pedriho a šla na stranu od něj jakoby nic a on se na mě usmál ale pořád bylo vidět že je smutný,Gavi vyšel ze dveří,zamknul,otočil se na nás oba jsme koukali na zem a mlčeli "děje se něco?" Zeptal se Gavi a zvedla jsem hlavu "ne co by se dělo?" Odpovídat otázkou na otázku dobře Isabel "dobře no když myslíte"vešel mezi nás a pokračoval k autu Pedri se k němu hned přidal a nasadil úsměv na tvář a já jsem za nimi pokračovala.Seděla jsem jako vždy za řidičem na zadní sedačce a přemýšlela co by mohlo Pedriho trápit natolik aby to ukázal nikdy jsem ho neviděla že by byl smutný nebo něco skoro mi to přišlo u něj nemožný vždycky se směje,toto se nikdy nestalo.Vidím jak Pedri klepe nohou ale Gavi co sedí hned vedle si toho nevšímá, proklouzla jsem ruku mezi sedačku a dveře od auta a položila moji ruku na jeho rameno přestal klepat nohou pomohlo to? Pomohlo! Já umím utěšit někoho?jak?kdy?byla jsem šťastná ale jak jsem mohla být šťastná když Pedri je smutný zahnala jsem tu myšlenku a zase přemýšlela z čeho by mohl být smutný nemohla jsem na to přijít,celou cestu jsem tam tu ruku nechala, někdy jsem myslela že si ji Gavi všimne, nevšimnul když jsme dorazily na místo, musely jsme už vyjít z auta takže naše ruce se zase propojily skoro jako před chvílí přece media ne snad? Divím se že je to ještě nepřestalo bavit mít tolik fotek Pedriho a mě kdo by se na nás chtěl koukat po několikátý?jo už vím třeba ty fanpage na nás po celém instagramu? nestíhám je sledovat protože jich je tolik,tolik jako kolik je tu fotografů achjo měla jsem to čekat když jsem do tohoto šla,nelituju ale kdyby neměli ty blesky tak by to bylo lepší když jsme zašli dovnitř rozdělily se a já si šla připravit foťák, když jsem konečně připravila přišli hráči a já jsem zavolala na Pedriho ať jde ke mě když jsem si připravovala foťák něco mě napadlo " fotil jsi s tím někdy?" Zeptala jsem se ale nečekala jsem jinou odpověď než "ne nefotil" řekl Pedri-podala jsem mu foťák - "tak to zkus můžeš začít třeba u Ferrana"ukazala jsem kde Ferran stojí a Pedri se snažil přijít na to jak zamířit a když se nedíval vyfotila jsme toto