4.omluva

94 5 2
                                    

Pedri pov:

Doběhl jsem Gaviho cestou k šatně "chcete zase odvézt?"snažil jsem se být milý protože si myslím že je na mě furt naštvaný "asi ne dík" řekl Gavi odtažitě a viděl jsem že je naštvaný tak jsem se otočil a šel rovnou k Isabel když jsem věděl že už se neuvidíme když je Gavi naštvaný ale zapomněl jsem že ona je taky naštvaná a pravděpodobně víc ale stejně jsem šel dál, uviděla mě a úsměv ji zmizel bylo mi to líto ale nezpraví se to samo,snažil jsem se aby nebylo poznat že jdu za ní ale nikdo jiný okolo nebyl usmívala se do telefonu, když jsem k ní přišel zvedla oči od telefonu a podívala se na mě nemohl jsem z jejího obličeje nic poznat asi byla naštvaná řekl bych? Nebo smutná?a nebo ji to mohlo být jedno...
"Hele omlouvám se-" začal jsem"-neměl jsem ti lhát že mám rád kafe" chtěl jsem pokračovat ale zastavila mě " chápu je to kravina jen jsem mohla šetřit kafem" řekla jako vtip a oba jsme se nad ním zasmáli "Gavi bude v pohodě" řekla Isabel ale to já už jsem věděl.

Gavi pov:

Vidím Pedriho jak ke mě přichází zeptám se ho " omluvil ses ji?"
"Jo ale řekla že je to v pohodě takže..."řekl potichu až jsem ho skoro neslyšel "jo to je dobře teď už nemusím být na tebe naštvanej" řekl jsem a srandovně jsem ho bouchl do ruky a on se tomu zasmál
Všechno bylo zase v pohodě.

Isabel pov:

Nakonec jsme se rozhodli jet s Pedrim v autě tentokrát ale Gavi seděl ve předu a já seděla vzadu s Torry a koukala jsem na to jak obdivuje Pedriho co řídí, třeba by se měli dát dohromady navrhnu mu to  pousmála jsem se nad vlastní myšlenkou a už jsme byly u Torry před barákem měla to blíž než mi takže první zastávka byla u ní vyšla s auta obešla ho celé aby se dostala k okýnku řidiče skrčila se aby viděla do auta a dala Pedrimu pusu na tvář všichni jsme vytřeštily oči nad tím co se právě stalo a i Pedri nechápal Torry poděkovala a odešla jako by se nic nestalo, třeba se tak loučí? spíš ne to by se Pedri potom choval normálně "co se to stalo?" Zeptal se Gavi a já jsem na něj hodila nejdivnější obličej co umím jako

Proč se ptáš?

Ale on to asi nepochopil a čekal na odpověď "ehm taky bych rád věděl" trochu jsem se zasmála ale když jsem viděla že se nikdo jiný nesměje přestala jsem potom asi pět sekund bylo ticho a rozesmáli se taky "je jasný že tě má ráda" řekla jsem a Pedri mi hned odpověděl " za prvé měla by vědět že ji tak nemám rád a za druhé"chvilku počkal"za druhý už nevím " dopověděl
"Nechcete zítra jít na oběd?my tři " navrhnul Gavi,já a Pedri jsme oba souhlasili.

Probudila jsem se abych se připravila vzala jsem si na sebe co normálně nosím (představte si co chcete) a šla počkat před dveře Gavi rezervoval místo v restauraci už včera takže jsme měli dohodnuto kam půjdeme a nebyl žádný spěch stála jsem u dveří a čekala když se v tom ozvalo zaťukaní otevřela jsem dveře a byl tam Pedri "kde je Gavi?" Zeptal se hned jak jsem otevřela dveře "za prvé ahoj a za druhé nevím asi se připravuje, pojď dál"řekla jsem a on poděkoval " nemám se jít na něj podívat?" Zeptal se a já jsem kývla hlavou ano jako odpověď vyšel schody a slyším jak otevírá dveře a zase zavírá po chvilce vidím že jde po schodech zpátky sám "už jde?" Zeptala jsem se ho "ne je mu špatně asi něco špatnýho sněd takže jsem mu řekl ať nechodí akorát mu bude hůř, takže na oběd půjdeme sami" bylo mi Gaviho líto a ještě ho tu nechat samotného ale bylo to už domluvený"dobře ale něco mu přivezeme" navrhla jsem"no klidně ale sní to až potom aby mu nebylo špatně" řekl ochranitelským přístupem a já jsem mu na to kývla.Jeho auto stálo před domem na tom stejném místě jako vždy "podívej se na přední sedadlo" ozvalo se přede mnou protože Pedri šel rychleji a už byl v autě udělala jsem co mi řekl a vidím na přední sedačce červenou růži otevřu dveře vezmu si ji do ruky a dávám si pozor abych se nepíchla "ta je pro mě?" Zeptala jsem se jakoby tu byl někdo jiný "ano je pro tebe nikdo tu jiný není" zasmál se a zčervenal se ale to já taky "děkuju moc" tohle se mi nikdy nestalo to je první květina co jsem kdy od někoho dostala.Celou cestu jsme prohlížely co v té restauraci prodávají a co by jsme si mohli popřípadně dát,říct že jsme prohlížely nejde říct protože Pedri se musel koukat na cestu a myslím že se rád nemusel na mě koukat nevím proč ale aspoň pokyvoval hlavou když jsem mu říkala jaké tam jsou jídla.

Dojeli jsme na místo, bylo hrozně hezký
"Nová oblíbená restaurace" řekla jsem "brzdí ještě jsi neochutnala to jídlo" zavtipkoval "podle recenzí je dobrý,kdybys viděl jak malý mají jeden dezert určitě si ho dám" zasmál se ale to nebyl vtip že si ho dám ja si ho fakt dám.Došli jsme dovnitř a každý jsme si objednali jídlo"čím jsi se dostal k fotbalu?" Zeptala jsem se ho zvídavě "už od malička jsem ho miloval a furt miluju" odpověděl mi bylo hezký jak hned věděl co říct "a ty k fotografování?" První člověk co se mě kdy zeptal "asi od sedmi si myslím? Jsem dostala první svůj foťák a furt jsem fotila a nakonec mi to zůstalo" řekla jsem a Pedri se pousmál a to už nám donesli jídlo vypadalo fakt dobře a i chutnalo "co vlastně vezmeme Gavimu?" Přemýšlela jsem nad tím už nějakou chvilku tak třeba Pedri měl nějaký nápad, vytáhl telefon něco někomu poslal a zase ho dal do kapsy " říká že chce něco lehkyho aby mu nebylo špatně"  řekl a já jsem mu na to kývla, když jsme dojedli objednala jsem si svůj dezert a toto dala na instagram

Hodně mi přibývalo sledujícího ne že bych měla předtím málo ale teď jsem jich měla opravdu hodně to bude tím že moji story Pedri přesdílel přece jen má skoro 10 milionu sledujících a hlavně si teď budou myslet že spolu chodíme "hele podle internet...

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Hodně mi přibývalo sledujícího ne že bych měla předtím málo ale teď jsem jich měla opravdu hodně to bude tím že moji story Pedri přesdílel přece jen má skoro 10 milionu sledujících a hlavně si teď budou myslet že spolu chodíme "hele podle internetu spolu chodíme" řekla jsem a ukázala mu to co o nás napsali,zase se zčervenal a já si toho všimla když jsme dojedli chtěla jsem zaplatit ale on se nedal takže platil on, poděkovala jsem mu a šli jsme spolu do auta "doufám že ta růže hnedka nezvadne" řekl "neboj ja se o ní budu dobře starat" odpověděla jsem mu i když to nebyla skoro ani otázka "věřím tomu" řekl a sedl si do auta a já taky,byla jsem vážně šťastná,držela jsem růži a sem tam jsem se podívala na Pedriho protože mi přišlo jako kdyby on se na mě díval furt.


_________________________________________
Omlouvám se za případné chyby,a snad se vám líbí nová obálka na tomto příběhu!<3

Bez obtíže Kde žijí příběhy. Začni objevovat